V Semlerově rezidenci se neprochází běžným bytem, ale promyšleným prostorovým labyrintem. Místnosti tu neleží jednoduše nad sebou v jednotlivých podlažích. Jsou uspořádány v šesti výškových úrovních kolem centrální obytné haly. Právě tento princip, známý jako Raumplan, dává interiéru jeho mimořádnou působivost.
Rezidence v domě na adrese Klatovská třída 721/110 patří k nejvýznamnějším realizacím spojeným s Adolfem Loosem. Slavný architekt navrhl základní prostorovou koncepci, zatímco detailní projekt v době jeho zhoršujícího se zdraví zpracoval jeho žák a spolupracovník Heinrich Kulka. Výsledkem je pozoruhodné dílo, které navazuje na Loosovy principy a zároveň se muselo přizpůsobit již existujícímu bytovému domu.
Bydlení bez klasických podlaží
Na první pohled může být těžké představit si, co Raumplan znamená v praxi. Návštěvník však jeho logiku pochopí během několika minut. Jednotlivé místnosti mají různé výšky podle svého účelu a významu. Obytná hala tvoří střed celé kompozice, z níž se postupně otevírají další části bytu a schodiště vedou do navazujících úrovní.
Trasa prohlídky vede přes vstupní vestibul a šatny do obytné haly, dále do letní a zimní jídelny, soukromých pokojů, hostinského pokoje, kuchyně i personálních schodišť. Není to jen přehlídka historického nábytku nebo ušlechtilých materiálů. Rezidence ukazuje, jak lze architekturou usměrňovat pohyb, výhledy i každodenní fungování domácnosti.
V Plzni je interiér považován za završení Loosovy tvorby ve městě. Jeho řešení lze vnímat také jako pokračování myšlenek, které architekt uplatnil v pražské Müllerově vile. Semlerova rezidence však nevznikla jako samostatná vila na volném pozemku. O to zajímavější je, jak dokázala prostorově náročný koncept vložit do staršího bytového domu.
Příběh rodiny Semlerových
Budova původně sloužila jako úřednický bytový dům Škodových závodů. Rodina Oskara a Jany Semlerových ji získala v roce 1932 a část domu nechala upravit na reprezentativní rodinné sídlo. Architektura tak nebyla samoúčelným experimentem, ale prostředím pro rodinný život, návštěvy i společenská setkání.
Osud rezidence výrazně poznamenaly události 20. století. Semlerovi museli v roce 1939 emigrovat. Dům byl poté zabrán nejprve říšskými a následně československými úřady. Historické vrstvy místa dnes připomínají také fotoalba s dobovými snímky rodiny a domu, která jsou součástí interiéru. Atmosféru doplňují architektonické modely umístěné přímo v rezidenci.
Obnova, která otevřela byt veřejnosti
Západočeská galerie v Plzni převzala objekt v roce 2012. Obnova a restaurování probíhaly postupně až do roku 2023 a veřejnosti se rezidence otevřela v září 2022. Díky tomu dnes není mimořádně cenný interiér pouze předmětem odborného zájmu, ale také místem, kam může zavítat každý, kdo chce lépe porozumět moderní architektuře.
Historický byt doplňuje návštěvnické zázemí, edukační prostory, univerzální sál a centrum zaměřené na výzkum architektury. Rozšířený prohlídkový okruh zahrnuje také projekce o Adolfu Loosovi a expozici Kabinet plzeňské architektury 1874–1939. Ta představuje vývoj města prostřednictvím modelů, materiálů a mimo jiné také pracovního stolu architekta Karla Lhoty.
Co čekat od návštěvy
Základní prohlídka trvá přibližně 75 minut a podle aktuálního programu vede až patnácti místnostmi. Kdo chce věnovat tématu více času, může zvolit rozšířený okruh dlouhý zhruba 110 minut. Ten propojuje samotný interiér s širším kontextem plzeňské architektury.
Zájem o prohlídky bývá vysoký, proto je rozumné zajistit si vstupenku předem. Konkrétní termíny, ceny a sezónní režim je vhodné ověřit před cestou u pořadatele; v zimním období se prohlídky konají v pátek a v sobotu ve stanovených časech. V programu je například uvedena prohlídka v sobotu 19. prosince 2026 od 10 hodin, její aktuální dostupnost je však třeba před návštěvou potvrdit.
Semlerova rezidence není bezbariérová a trasa se kvůli schodištím nehodí pro osoby s omezenou hybností. Oficiální informace ji zároveň nedoporučují dětem mladším deseti let. Po prohlídce lze návštěvu zakončit v kavárně Café Semler a pokračovat v objevování Plzně – města, v němž se průmyslová historie, moderní architektura a příběhy jeho obyvatel potkávají na nečekaně malém prostoru.