Tradice připisuje projekt Sieglovy vily vídeňskému architektovi Theophilu von Hansenovi, autorovi významných staveb v někdejší rakouské metropoli. Dochované plány však uvádějí šumperského stavitele Josefa Bayera. Právě tento rozpor dává památce v ulici Čsl. armády v Šumperku nečekaný detektivní nádech.
Jisté je, že vila vznikla v roce 1867 pro textilního podnikatele Roberta Siegla a jeho manželku Emmu, rozenou von Tersch. Dnes je kulturní památkou a současně cennou připomínkou průmyslového rozmachu města, které se v 19. století díky textilu proměňovalo v sebevědomé regionální centrum.
Rezidence šumperského textilního podnikatele
Robert Siegl patřil k významným osobnostem šumperského podnikatelského prostředí. Rodinný podnik se věnoval výrobě a barvení lněných látek a Siegl se podílel také na rozvoji místního průmyslu. Spojován je mimo jiné se založením první mechanické přádelny v Šumperku. Na konci 19. století měla jeho firma patřit mezi významné lnářské podniky v monarchii.
Vila tak nebyla jen pohodlným rodinným domem. Měla vyjadřovat postavení, kulturní rozhled i ambice svých majitelů. Veřejnost ji proto označovala přezdívkami jako hrad pýchy, hrad marnosti nebo hladová vila. Nešlo o oficiální názvy, ale o lidové a dobové interpretace, které odrážely vnímání okázalého života bohaté průmyslové rodiny.
Italská renesance v šumperském prostředí
Architektura vily vychází z italsky inspirované renesance, kterou doplňuje výrazný klasicizující prvek. Památkově je stavba charakterizována jako příměstská vila ve stylu italizující renesance se silným klasicistním přídechem. Tato kombinace jí propůjčuje slavnostní, ale zároveň poměrně střídmý výraz.
Dům byl od počátku navržen v těsném vztahu se zahradou. Hlavní průčelí spojovala s parkově upraveným prostorem velká terasa a otevřená sloupová hala. Později přibyla také zimní zahrada. Vila tedy nebyla izolovanou stavbou, ale součástí promyšleného obytného areálu, kde se reprezentace odehrávala uvnitř i venku.
Právě spojení domu a zeleně je důležité i dnes. Vila tvoří výrazný urbanistický akcent v městské zástavbě a její působení umocňuje zahrada. Návštěvník si při pohledu z veřejného prostoru může všimnout nejen průčelí, ale také celkového vztahu stavby k okolnímu prostoru.
Architektonická záhada kolem Theophila von Hansena
Theophil von Hansen byl dánský architekt působící ve Vídni a jeho jméno dodává Sieglově vile zajímavý středoevropský kontext. Hansenovo autorství však není jednoznačně doloženo. Podle tradovaného výkladu mohl být autorem celkové koncepce, dochované stavební plány ale jako autora uvádějí Josefa Bayera.
Bayer se podle dostupných podkladů nejméně postaral o realizaci stavby. Nelze proto jednoduše říct, že vila je Hansenovým dílem, ani jeho možný podíl zcela odmítnout. Nejasnost zůstává součástí historie objektu a ukazuje, jak se u starších staveb mohou prolínat písemné doklady, místní tradice a pozdější interpretace.
Od rodinného sídla k památce
Z původního vybavení interiéru se dochovalo jen omezené množství prvků. Zmiňováno je například benátské zrcadlo, sloupová síň nebo část obložení. Památková dokumentace eviduje také restaurátorské podklady k dřevěné intarzované podlaze z roku 2009. I tyto fragmenty připomínají reprezentativní charakter někdejšího sídla.
Po roce 1945 se využití objektu změnilo a vila prošla přestavbami. Památkový katalog dnes uvádí internátní využití správce. Z veřejných podkladů přitom není zcela zřejmý aktuální návštěvní režim ani možnost vstupu do interiéru. Při výletu je proto vhodné počítat především s prohlídkou z veřejného prostoru a respektovat soukromí uživatelů areálu.
Sieglova vila stojí na adrese Čsl. armády 446/1, nedaleko evangelického kostela. Její návštěva dobře doplňuje poznávání Šumperka, často označovaného jako malá Vídeň. Připomíná totiž nejen vkus 19. století, ale také hospodářské sebevědomí města, které vyrostlo na práci textilních podnikatelů.