Slavický zámek má za sebou několik stavebních i společenských proměn. Jeho příběh začíná u středověké tvrze, pokračuje sídlem vrchnostenských správců a dospívá k historizující podobě, kterou výrazně ovlivnila přestavba z roku 1925. Slavice leží v Plzeňském kraji a jsou místní částí obce Horní Kozolupy – nejde tedy o Slavice u Třebíče.
Středověká tvrz a nejistý počátek zámku
Slavice jsou písemně doloženy už roku 1329, kdy se připomíná Leo, zvaný také Lvík, ze Slavic. Později je v souvislosti s místem uváděn Bavor ze Švamberka. Podle obecního historického přehledu měly být Slavice roku 1412 patrně vyloupeny a zpustošeny. V krajině tehdy stála tvrz, která vznikla zřejmě ve 14. století.
O tom, kdy se z tvrze stalo zámecké sídlo, však není ve zdrojích úplná shoda. Obecní přehled klade vznik zámku na konec 18. století a spojuje jej s přestavbou starého ovčína. Jiné popisy uvádějí, že zámek tvrz nahradil už v 17. století. Přesný počátek proto nelze podávat jako jistý letopočet. Jisté je, že starší opevněné sídlo časem ustoupilo další výstavbě.
Proměna kolem roku 1820
Tvrz byla podle archeologických údajů ještě patrná na mapě josefského vojenského mapování. Její zbytky zanikly přibližně kolem roku 1820, kdy se přestavoval zámek a vznikal nový dvůr. Právě tato stavební etapa měla zásadně určit podobu areálu. Zámek přitom nesloužil jako trvalé hlavní sídlo vrchnosti, ale jako zázemí jejích správců.
Slavice se během staletí pojily s několika majiteli a správními celky. Roku 1654 se pro ně poprvé uvádí také německé jméno Mariafels. V roce 1711 přešlo panství pod správu třebelsko-trpístského statku hrabat ze Sinzendorfu. Roku 1896 je koupil rytíř Vilém Kubinský; podle obecního přehledu byl jeho rod posledním držitelem statku.
Věž přidaná v roce 1925
Další výrazný zásah přišel v roce 1925, kdy byla k průčelí přistavěna historizující věž. Popis zámku zmiňuje také lodžii a dvě věže na zahradním průčelí. Areál tak v sobě spojuje různé stavební vrstvy: někdejší tvrz, přestavbu kolem roku 1820 a pozdější úpravu, která mu dodala výraznější historizující ráz.
K zámku patřila také sbírka historického nábytku. Po roce 1945 byla rozkradena a někdejší vybavení se nedochovalo v původní podobě. Zámek pak podle obecního historického přehledu nějakou dobu sloužil také jako sociální bydlení. Jeho dějiny tak nejsou jen příběhem šlechtického a správního sídla, ale i proměny využití po zániku původního majetkového uspořádání.
Slavice a památky v okolí
Zámecký areál je součástí historie malé obce, kde se připomínají i další památky. V okolí stávala kaple Bolestné Panny Marie z roku 1822. Z barokní sochy svatého Františka Xaverského, datované rokem 1750, zbyl podle obecního přehledu pouze sokl. I tyto stopy pomáhají představit si, jakou roli měly Slavice v minulosti jako drobné panské sídlo.
Současné možnosti prohlídky ani přístup do zámku se nepodařilo spolehlivě potvrdit. Před cestou je proto vhodné ověřit podmínky u obce nebo vlastníka a počítat s tím, že vstup do objektu nemusí být veřejný. Zajímavost Slavic spočívá především v jejich vrstevnatém příběhu: středověká tvrz, pozdější zámecké sídlo a poválečné využití tu tvoří dějiny jednoho místa, jejichž počátky zůstávají částečně otevřené.