Smržovský kostel sv. archanděla Michaela je výrazný už svou polohou. Stojí na Kostelním vrchu v nadmořské výšce přibližně 649 metrů a nad městem se uplatňuje jako nepřehlédnutelná dominanta. Při pohledu z okolí zaujme jeho věž a členitá silueta; při bližším zkoumání pak stavba překvapí půdorysem i fasádou, které se vymykají představě prostého kostelního obdélníku.
Od dřevěného kostela ke kamenné stavbě
Nový kostel vznikal poblíž původního dřevěného svatostánku. Základní kámen byl položen roku 1767 z podnětu majitele panství Karla Josefa Vojtěcha Desfourse. Kamenný kostel byl vysvěcen 30. září 1781. Toto datum dokládá vysvěcení, nikoli nutně dokončení všech stavebních prací.
Návrh vytvořil pražský architekt Antonín Schmidt, uváděný také jako Johann Anton Schmidt či Antonín K. Schmidt. Jeho řešení se inspirovalo mimo jiné kostelem sv. Jana na Skalce v Praze. Schmidt patřil k tvůrcům, kteří navazovali na pozdně barokní tradici a zároveň do své tvorby zapojovali časné klasicistní motivy. Smržovský kostel je jedním z výrazných příkladů této architektonické proměny.
Půdorys, který není obyčejný
Stavba je jednolodní, s obdélným presbytářem, tedy prostorem za hlavní částí kostela určeným pro oltář. Loď má podobu protáhlého osmiúhelníku. Její základní tvar rozšiřují pilířové kaple a oratoře, které se otevírají do hlavního prostoru. Výsledkem není jednoduchý sál, ale členitější interiér s několika prostorovými plány.
Západní průčelí uzavírá hranolová věž. Výraz stavby dotváří rytmus jejích jednotlivých částí a způsob, jakým se hmota kostela rozvíjí do stran. Právě půdorys s bočními kaplemi a oratořemi patří k důvodům, proč je kostel zajímavý nejen jako místní památka, ale také jako ukázka promyšleného sakrálního stavitelství své doby.
Fasáda v pohybu
Na vnější podobě kostela je nejlépe patrná barokní záliba v pohybu a proměnlivosti. Fasáda se nevzdouvá v jediné rovné ploše: její linie se střídavě vypínají a ustupují, tedy konvexně a konkávně se vlní. Povrch člení pilastry a lizénové rámy, zatímco okna různých tvarů narušují pravidelnost průčelí. Světlo tak na fasádě vytváří proměnlivé stíny a zvýrazňuje její plastický účinek.
Tento dynamický výraz je pro kostel podstatný. Nejde jen o ozdobu přidanou k běžné stavbě, ale o promyšlené propojení půdorysu, členění průčelí a celkové siluety. Odborné hodnocení řadí smržovský kostel k významným příkladům dynamické linie české architektury druhé poloviny 18. století. Jeho pozdně barokní charakter přitom není zcela oddělený od nové doby: v Schmidtově tvorbě se vedle barokní tradice objevují také raně klasicistní podněty.
Kostel jako součást Smržovky
Vyšší poloha kostela pomáhá vysvětlit, proč se stal součástí obrazu města. Zároveň připomíná, že sakrální stavby bývaly důležitým orientačním bodem v krajině i symbolem místní komunity. S kostelem se pojí také tradované vyprávění o skleněné perle, která měla být uložena do pamětní schránky ve věži jako symbol sklářské obživy obyvatel panství. Jde o místní tradici, nikoli o zde potvrzený nález.
Kostel je kulturní památkou a v roce 2004 byl zařazen do Programu záchrany architektonického dědictví Ministerstva kultury ČR. Běžný vstup nemusí být vždy možný; interiér se otevírá například při koncertech a kulturních akcích, případně po předchozí dohodě se zástupcem spolku Michael. Před cestou je proto vhodné ověřit aktuální možnosti návštěvy. Kostel najdete v ulici Hřbitovní ve Smržovce.