Na mírném návrší v polích jihovýchodně od Radostína stojí drobná památka, která v sobě spojuje několik vrstev příběhu. Barokní socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1734 je zasazena mezi dvě vzrostlé lípy a na první pohled působí jako přirozená součást zdejší krajiny. Její význam však nespočívá jen v samotném výtvarném díle. Místo připomíná také cestu, po níž se kdysi procházelo, ale která už z krajiny zmizela.
Baroko v podobě, která nepůsobí okázale
Socha je umístěna v kamenné kaplici na kamenném soklu. Vznikla v roce 1734, tedy v době, kdy se barokní výraz výrazně uplatňoval i mimo města a velká šlechtická sídla. Autor díla není znám. Odborné popisy jej charakterizují jako rustikální a netradičně zpracovanou barokní práci, která se vymyká obvyklé regionální produkci.
Právě tato neokázalost je na památce působivá. Nejde o monumentální sochařské dílo, které by dominovalo návsi nebo městskému prostoru. Jeho síla se ukazuje v souvislosti s okolím: v jednoduché kaplici, dvojici stromů, otevřených polích a lehce vyvýšeném místě. Celek dodnes připomíná, jak se barokní estetika a náboženská symbolika dostávaly do běžné venkovské krajiny.
Stará cesta ukrytá v mapách
Nejzajímavějším prvkem radostínské památky je její vztah k historické komunikaci. Cesta, u níž socha stála, dnes není v terénu zřetelná a je považována za zaniklou. Její průběh však zachycuje císařský otisk stabilního katastru z roku 1838. Staré mapové dílo tak pomáhá pochopit, proč byla socha umístěna právě na tomto místě.
Podobné drobné památky často fungovaly jako orientační body, zastavení na cestě nebo připomínky víry v prostoru mezi jednotlivými sídly. U Radostína navíc dokládají polohu původní komunikace, která spojovala zdejší sídelní útvary. Přesný vznik cesty, její účel ani okamžik, kdy zanikla, z dostupných údajů určit nelze. Jisté však je, že socha uchovala paměť na trasu, kterou dnešní návštěvník v krajině už nemusí rozpoznat.
Dvě lípy, kaplice a otevřená krajina
Radostínská socha je výrazná také kompozičně. Dvojice vzrostlých lip vytváří kolem kaplice přirozený rámec a návrší ji zviditelňuje v prostoru polí. Takové uspořádání není jen náhodnou kulisou. Stromy, drobná sakrální stavba a cesta tvoří celek, který propojuje lidskou činnost s okolní krajinou.
Právě proto byla památka v prvním čtvrtletí roku 2016 zařazena mezi nemovité kulturní památky Kraje Vysočina. Ochrana se nevztahuje pouze k historické soše jako izolovanému objektu. Důležitý je také její vztah k místu, někdejší cestě a celkovému krajinnému působení. Památka tak představuje malý, ale dobře čitelný doklad toho, jak se v minulosti utvářel prostor kolem vesnic.
Tip pro výlet za drobnými památkami
Místo leží volně v krajině, nikoli v uzavřeném areálu, a jeho prohlídka zabere přibližně půl hodiny. Nejde však o klasický turistický cíl s návštěvnickým zázemím nebo pravidelnou otevírací dobou. Přístup může vést po nezpevněných polních cestách, jejichž stav se mění podle počasí a zemědělského provozu. Při návštěvě je proto nutné respektovat soukromé pozemky, případné zákazy vstupu a aktuální podmínky v terénu.
Pro orientaci je důležité hledat Radostín v okrese Havlíčkův Brod. V Kraji Vysočina se nacházejí i další obce stejného či podobného názvu, takže samotné jméno může být při plánování cesty matoucí.
Výlet lze pojmout jako malé putování po stopách zdejších drobných památek. V Radostíně se vedle sochy svatého Jana Nepomuckého připomíná také františkánský kříž z roku 1823 a silniční sloup, označovaný rovněž jako brzdový kámen, z 18. století. Společně ukazují, že i zdánlivě obyčejná obec a její okolí mohou vyprávět o starých cestách, víře i proměnách české krajiny.