Jen málokteré místo v Česku dokáže na jednom místě tak názorně ukázat proměny vojenských staveb i vězeňského systému jako Špilberk v Brně. Hrad na kopci nad městem začal vznikat ve 13. století a ve 14. a na počátku 15. století býval sídlem moravských markrabat z lucemburské dynastie. Později se změnil v pevnost, věznici a nakonec v muzeum, které dnes vypráví dějiny Brna i celé střední Evropy.
Kasematy měly chránit vojáky, skončili v nich vězni
Nejznámější částí Špilberku jsou kasematy. Vznikly roku 1742 jako součást barokní přestavby hradu na mohutnou pevnost. Nejde přitom o klasické podzemí: chodby byly vestavěny do někdejších bočních příkopů a leží přibližně v úrovni okolního terénu. Severní Josefínský trakt měří 109 metrů, jižní Leopoldův 102 metrů. Oba jsou téměř sedm metrů široké.
Původně šlo o čistě vojenské prostory. V severní části mohlo být ubytováno až kolem 1 200 vojáků, jižní trakt sloužil jako sklad potravin, střeliva a dalšího materiálu. Jejich osud se změnil za vlády císaře Josefa II., který v roce 1784 rozhodl o přeměně části kasemat na vězení pro nejtěžší zločince z českých a rakouských zemí.
Vězni byli drženi v okovech, v temných celách s nedostatkem světla a čerstvého vzduchu. Kasematy tak získaly pověst jednoho z nejobávanějších žalářů své doby. Jako vězení sloužily přibližně do 30. let 19. století, zatímco Špilberk plnil vězeňskou funkci v širším smyslu ještě do poloviny 19. století.
Chladné chodby připomínají skutečnost i legendy
Dnešní prohlídka vede historickými chodbami, celami a rekonstrukcemi vězeňského zázemí. Návštěvníci uvidí pryčny, kamna, světlíky, kuchyni i kanály, jimiž se přiváděla voda. Součástí okruhu jsou také předměty spojené s trestním právem a vězeňstvím. Atmosféru doplňuje telefonní ústředna z období druhé světové války, kterou zde zanechala německá armáda.
Právě ve tmě a stísněnosti kasemat se dobře ukazuje, proč se kolem Špilberku nahromadilo tolik vyprávění. Některé příběhy o mučení, tajných prostorách nebo takzvaném operačním sále však patří k legendám a nelze je bez dalšího označovat za doložené události. I toto rozlišení je při návštěvě důležité: skutečná historie hradu je sama o sobě dost působivá.
Žalář národů připomíná politické vězně
Na kasematy navazuje expozice Žalář národů v přízemí severního křídla. Přibližuje osudy lidí, kteří se dostali do vězení kvůli snaze změnit politické poměry nebo prosadit vlastní stát. Špilberk se tak stává svědectvím o mnohonárodnostní habsburské monarchii, v níž se politický odpor často trestal dlouholetým žalářem.
Na podzim roku 1795 zde byli vězněni uherští jakobíni v čele s Ferencem Kazinczym. Mezi další známé vězně patřil italský básník Silvio Pellico, který své zkušenosti později zpracoval v knize Mé žaláře. Díky ní se pověst Špilberku rozšířila po celé Evropě. Nejpočetnější skupinu politických vězňů tvořili podle muzejních podkladů polští revolucionáři – téměř 200 mužů, zejména účastníků krakovského povstání z roku 1846.
Expozice připomíná také skutečné kriminální vězně, mezi nimi Václava Babinského. Baron František Trenck, vůdce pandurů, sice na Špilberku zemřel, ale trest si odpykával v jiné budově areálu, nikoli přímo v kasematech.
Od gestapa k bombardování Brna
Vězeňská historie hradu neskončila v 19. století. V letech 1939 až 1940 zde fungovalo provizorní vězení brněnského gestapa. Čeští vlastenci odtud odcházeli do koncentračních táborů, káznic a na popraviště. Roku 1940 nacisté rozhodli o přestavbě hradu na historizující kasárna Wehrmachtu. Za války zasáhly úpravy také kasematy, které německá armáda v roce 1945 přizpůsobovala pro protiletecký kryt.
Právě této kapitole se věnuje nová expozice Kasematy válečné, otevřená 16. srpna 2026 po rekonstrukci části severního křídla. Přibližuje nacistickou přestavbu Špilberku i spojenecké bombardování Brna v letech 1944 až 1945. Dobové fotografie, plakáty, autentické předměty, historické nahrávky a filmový týdeník doplňuje světelná instalace. Důležité jsou také samotné prostory, v nichž zůstaly stopy válečných stavebních zásahů.
Výlet, který spojí historii s výhledem na Brno
Špilberk je dnes sídlem Muzea města Brna a národní kulturní památkou. Kromě kasemat a Žaláře národů lze navštívit například okruhy věnované stavebnímu vývoji hradu, pevnosti, bastionu nebo vodojemům. Přístupná je také rozhledna a Královská kaple.
Areál je otevřený denně, jednotlivé expozice však mají vlastní návštěvní režim, který se může měnit. Aktuální časy je proto dobré ověřit předem. Z centra Brna se na hrad dostanete pěšky, v letní sezoně také víkendovým autobusem číslo 80. Do kasemat se hodí pevná obuv a teplejší oblečení – i v létě jsou jejich chodby chladné, tmavé a místy stísněné.