Jen málokteré místo v Brně spojuje vojenskou architekturu, dějiny trestání a příběhy politických vězňů tak působivě jako kasematy hradu Špilberk. Návštěvník sestupuje do dlouhých klenutých prostor, které působí jako podzemní žalář. Přesnější je ale říct, že byly vestavěny do někdejších hradních příkopů. Nejde tedy o hluboké podzemí v běžném smyslu, nýbrž o promyšlenou součást barokního opevnění.
Nejprve úkryt pro vojáky a zásoby
Kasematy vznikly roku 1742 při přestavbě Špilberku na barokní pevnost. Severní takzvaný Josefínský trakt měří přibližně 109 metrů, jižní Leopoldův trakt asi 102 metrů. Severní část má dvě patra dvojitých valených kleneb, zatímco jižní tvoří jednodušší klenuté chodby.
Původně nešlo o vězení. Kasematy měly chránit posádku i vojenský materiál před dělostřeleckou palbou. V severním traktu se mohlo ukrýt a ubytovat téměř 1200 mužů, jižní prostory sloužily hlavně jako skladiště. Jejich praktické využití připomínají také čtyři pece, v nichž se dalo upéct pečivo až pro 5000 lidí. Nechyběly světlíky ani odvodňovací kanál, tedy prvky důležité pro dlouhodobý pobyt v uzavřeném prostoru.
Když se pevnost změnila v žalář
Proměna kasemat ve vězení souvisela s rozhodnutím císaře Josefa II. z roku 1783. Od léta následujícího roku začaly sloužit jako civilní vězení a na konci listopadu 1785 byly spolu s dalšími vězeňskými částmi oficiálně předány civilní správě.
Podmínky patřily k nejtvrdším v habsburské monarchii. V dolním patře vznikly dřevěné kobky pro doživotně odsouzené. Vězni byli jednotlivě připoutáni řetězy, což mělo zabránit útěku i vzájemnému kontaktu. Tento režim však netrval bez omezení. Císař Leopold II. v roce 1790 doživotní připoutávání zrušil, nechal dřevěné kobky odstranit a zakázal věznění v dolním patře kasemat. Hromadné cely v horním patře fungovaly ještě do začátku 30. let 19. století. Věznice na Špilberku ale pokračovala v dalších částech hradu až do roku 1855.
Žalář národů a příběh Silvia Pellica
Špilberk nebyl určen jen pro běžné kriminální vězně. V různých částech hradu se ocitali také odpůrci habsburské moci – uherští jakobíni, italští karbonáři a vlastenci nebo polští revolucionáři. Právě odtud pochází označení Žalář národů.
Nejznámějším vězněm spojeným s kasematami je italský básník a karbonář Silvio Pellico. Na Špilberku strávil více než osm let, od dubna 1822 do srpna 1830, a své zkušenosti později popsal v knize známé česky jako Mé žaláře. Jeho osud připomíná expozice Žalář národů, jejíž součástí je také Pellicova busta a další pamětní prvky.
Často se v souvislosti se špilberskými kasematami zmiňuje také baron Franz von der Trenck. Ten na Špilberku skutečně zemřel, podle oficiálních materiálů však nebyl vězněn přímo v kasematech. Doživotní trest si odpykával v samostatné vězeňské budově v zadním příkopu a zemřel 4. října 1749.
Co je skutečnost a co legenda
Kasematy byly veřejnosti zpřístupněny už 1. srpna 1880. Od počátku se jejich prezentace neomezovala na stavební dějiny. Návštěvníky lákaly také dramatické historky o utrpení, mučení a hrůzách vězení. Některé pověsti se v průběhu času staly pevnou součástí turistického obrazu Špilberku, přestože pro ně nemusí existovat spolehlivé historické doklady.
To platí například pro příběhy o zazdívání, krysách nebo násilných scénách v takzvaném operačním sále. Ten je vhodné vnímat jako místo spojované s legendou, nikoli jako bezpečně doložené popraviště. Také označení „nejhorší žalář monarchie“ vystihuje spíše dobovou pověst a pozdější výklad než přesně ověřitelný titul.
Prohlídka v chladných klenbách
Dnešní návštěvník uvidí dřevěné kobky, pryčny, kamna, světlíky, kuchyni i kanály na vodu. Expozice připomíná také pozdější zásahy do areálu, mimo jiné telefonní ústřednu z období Wehrmachtu. Vzhled kasemat výrazně změnila druhá světová válka, rozsáhlá rekonstrukce v letech 1987 až 1992 se proto pokusila vrátit prostory do podoby odpovídající konci 18. století.
Prohlídka trvá přibližně hodinu a vede tmavými, dlouhými a místy stísněně působícími chodbami. Uvnitř bývá výrazně chladněji než venku, což může být příjemné zejména v horkém dni. Kasematy se nacházejí přímo v areálu hradu Špilberk v Brně. Protože se otevírací doba a režim návštěv mohou měnit, je rozumné ověřit aktuální údaje před cestou na oficiálních stránkách hradu.