Jen málokterá pražská památka spojuje tak dlouhou minulost s nepřerušenou živou funkcí. Staronová synagoga vznikla v poslední třetině 13. století a dodnes slouží bohoslužbám a náboženským obřadům. Oficiální pražské materiály ji označují za nejstarší synagogu ve střední Evropě, Židovské muzeum pak za jednu z nejstarších synagog v Evropě. Jisté je, že jde o mimořádně cennou raně gotickou stavbu a jednu z nejstarších gotických památek v Česku.
Od Nové synagogy ke Staronové
Neobvyklé jméno souvisí s proměnami pražského židovského města. Původně se stavbě patrně říkalo jednoduše Nová synagoga. Jakmile v dalších staletích vznikly další synagogy, původní název začal působit paradoxně: stavba byla stále starší, ale zároveň zůstávala Novou ve vztahu k ještě starším modlitebnám, které mezitím zanikly. Ujal se proto název Staronová.
Synagoga se stala hlavním náboženským centrem pražské židovské obce. Její bohoslužebná funkce s výjimkou okupačních let 1942 až 1945 pokračuje od středověku. Právě spojení historické památky s dodnes živým náboženským provozem odlišuje Staronovou synagogu od mnoha jiných evropských monumentů.
Stavba, která působí uvnitř větší, než čekáte
Zvenčí synagoga působí jako masivní obdélná kamenná budova s vysokou sedlovou střechou. Její štíty doplňuje pozdně gotické cihlové zdivo a ze tří stran ji obklopují nízké přístavky. Ty slouží jako předsíň a galerie pro ženy.
Po průchodu gotickým portálem zdobeným motivem vinné révy se sestupuje po devíti schodech do hlavní modlitební síně. Interiér má dvoulodní dispozici. Žebrovou gotickou klenbu nesou dva mohutné středové pilíře, které prostor dělí a zároveň mu dávají charakteristický rytmus. Ve východní stěně se nachází schránka na svitky Tóry, zatímco uprostřed stojí řečnické místo obehnané železnou gotickou mříží.
Stavba má také dvanáct oken, jejichž počet symbolicky připomíná dvanáct izraelských kmenů. Detaily, jako je klenba, mříž nebo portál, ukazují, že Staronová synagoga není jen kulisou k dějinám. Je sama pečlivě vystavěným prostorem, v němž se architektura podřizuje náboženskému životu.
Rabi Löw, Golem a příběhy, které přežily staletí
Se Staronovou synagogou je spojována řada legend. Nejznámější se týká rabiho Jehudy Löwa ben Bezalela, známého jako Maharal či rabi Löw. Podle pozdější tradice měl právě on vytvořit z hlíny Golema, bytost určenou k ochraně pražské židovské obce. Pověst také vypráví, že Golemovo tělo bylo ukryto na půdě synagogy.
Historie však takový nález nepotvrdila. Půdu se v roce 1920 pokusil prohledat novinář Egon Erwin Kisch a později zde pátral také badatel Ivan Mackerle s pomocí geologického radaru. Ani jeden pokus nepřinesl důkaz o existenci Golema. Legenda přesto zůstává důležitou součástí pražské kulturní paměti. Tradice navíc říká, že křeslo rabiho Löwa u oltáře zůstává dodnes neobsazené.
Další pověst tvrdí, že synagogu do Prahy přenesli andělé z Jeruzaléma a její kameny pocházejí z trosek druhého jeruzalémského chrámu. Když v roce 1558 zachvátilo židovské ghetto požár, měly podle legendy stavbu ochránit dvě holubice, v nichž se skrývali andělé. Požár je historicky doložený, andělská ochrana však patří do světa vyprávění a víry, nikoli ověřených dějin.
Jak synagogu navštívit
Staronová synagoga stojí v ulici Červená v Josefově, v těsné blízkosti Židovské radnice, dalších synagog a Starého židovského hřbitova. Od roku 2024 je součástí prohlídkového okruhu Pražské Židovské Město. Navštívit ji tedy lze v rámci tohoto okruhu, který zahrnuje objekty Židovského muzea.
Synagogu spravuje Židovská obec v Praze a od roku 1995 je národní kulturní památkou. Významnou rekonstrukcí prošla v roce 1967, další obnova probíhala v letech 1998 až 1999 a byla spojena také s archeologickým výzkumem okolí. Před návštěvou je vhodné ověřit aktuální vstupné, otevírací dobu a případná omezení kvůli bohoslužbám nebo židovským svátkům. Staronová synagoga totiž není pouze muzeálním exponátem, ale místem, které stále plní svůj původní účel.