Na první pohled působí Štěchovický most, oficiálně Most Dr. Edvarda Beneše, jako samozřejmá součást vltavské krajiny. Jeho dva mohutné oblouky však představují mimořádně odvážné technické řešení své doby. Když byl v roce 1939 otevřen, šlo o první československý železobetonový most s rozpětím větším než 100 metrů. Hlavní pole měří 113,8 metru a celá stavba včetně nájezdů 141 metrů.
Od přívozu k modernímu mostu
Most vyrostl v letech 1937 až 1939 na místě, kde do té doby spojení mezi Štěchovicemi a Brunšovem zajišťoval přívoz. Stavba trvala přibližně 22 měsíců a slavnostní otevření se uskutečnilo 20. května 1939. Projekt připravil inženýr Miloslav Klement, který působil také na Pražském hradě a spolupracoval s Josipem Plečnikem. Realizaci vedla firma inženýra J. Kindla.
Nové spojení nebylo jen praktickou dopravní stavbou. Štěchovický most měl od počátku výrazný architektonický charakter a stal se dominantou údolí. Na jeho podobě je patrná snaha spojit technickou účelnost s čistým, moderním výrazem, který odpovídal atmosféře první republiky.
Dva duté oblouky a zavěšená vozovka
Nosnou konstrukci tvoří dvojice železobetonových oblouků parabolického tvaru. Nejde o plné masivní pasy, ale o oblouky s dutým, komůrkovým průřezem. Propojuje je šest příčných ztužidel, která celé konstrukci dodávají potřebnou tuhost.
Mostovka je na obloucích zavěšena pomocí čtrnácti ocelových táhel. Ta jsou rozmístěna přibližně po šesti metrech a z bočního pohledu dávají stavbě její charakteristický rytmus. Vozovka je široká 9,2 metru a od krajů směrem ke středu mírně stoupá, přibližně ve sklonu pěti procent. Původně ji pokrývaly dřevěné špalíky, dnes má asfaltový povrch.
Na kvalitě tehdejšího provedení se podílel také beton, jehož uváděná krychelná pevnost dosahovala až 678 kilogramů na centimetr čtvereční. Tento údaj připomíná technologickou úroveň stavby, nejde však o současné posouzení celého mostu. Nájezdové části doplňuje kyklopské kamenné zdivo a původní řešení zahrnovalo také konstruktivistické zábradlí, osvětlení zavěšené na ztužidlech nebo hodiny na štěchovické straně.
Most, který měl zmizet
Do historie stavby výrazně zasáhl závěr druhé světové války. Němečtí ženisté tehdy připravovali její destrukci a do betonových oblouků byly vysekány otvory pro nálože. Výbušniny však nakonec nebyly osazeny, takže most nebyl zničen. Po válce se opravila poškozená místa i mostovka a stavba získala jméno po prezidentu Edvardu Benešovi.
Za komunistického režimu se toto pojmenování nepoužívalo. K názvu Most Dr. Edvarda Beneše se most vrátil v roce 1990. Už o několik let dříve, v roce 1940, přitom musel odolat náporu ledových ker. Tehdy došlo mimo jiné k poškození zábradlí a pádu mostních hodin. Přečkal také velkou vodu v roce 2002.
Technická památka v krajině
Štěchovický most je památkově chráněnou stavbou a jeho význam nespočívá jen v číslech a konstrukčních parametrech. Dvojice jednoduchých oblouků, zavěšená mostovka a kamenné nájezdy vytvářejí výrazný obraz vltavského údolí. Nejlépe vynikne z bočních pohledů od řeky nebo z okolních veřejně přístupných míst, odkud lze vnímat celý oblouk i vztah mostu k okolní krajině.
Velká oprava proběhla v roce 1995. Další rekonstrukce zahájená v dubnu 2024 má prodloužit životnost stavby a zvýšit její zatížitelnost, přitom zachovat původní vzhled a co největší podíl historických konstrukcí. Při obnově bylo nutné upravit způsob zesílení závěsů a nové prvky kotvit vně nosné konstrukce. Průzkumy navíc naznačily, že původní barevnost mostu mohla být spíše šedá než tradičně vnímaná okrová.
Most zůstává především veřejnou silniční komunikací, nikoli muzeem s návštěvní dobou. Při prohlídce je proto třeba respektovat dopravní režim a případná aktuální omezení. Kdo se vydá do Štěchovic za technickými památkami nebo vltavskou krajinou, najde zde stavbu, na níž se přehledně čte příběh československého inženýrství, válečných dějin i dlouhého života mostu v každodenním provozu.