Štěchovický poklad se hledal desítky let, přestože žádné bedny plné zlata, šperků ani tajných zbraní se nikdy nepodařilo doložit. Záhadný příběh má ale reálné jádro. V únoru 1946 američtí vojáci odvezli ze zazděné štoly u Hradištka přibližně třicet až dvaatřicet beden. Ukázalo se, že obsahovaly především dokumenty nacistické okupační správy, nikoli bájnou kořist.
Štola nebyla ve Štěchovicích
Přesnější místo, k němuž se pověst vztahuje, leží v rokli Dušno na území Hradištka, tedy na druhém břehu Vltavy naproti Štěchovicím. Právě Štěchovice však daly celé legendě jméno. Byly výrazným orientačním bodem v krajině u přehrady a jejich název se postupně stal označením pro celý případ.
Okolí Hradištka přitom mělo za nacistické okupace skutečně mimořádný význam. Vzniklo zde vojenské cvičiště Waffen-SS a v roce 1943 také pobočka koncentračního tábora Flossenbürg. Německé úřady kvůli vojenskému prostoru vystěhovaly místní obyvatele. Tragická historie území tak poskytla pozdějším vyprávěním věrohodnou kulisu.
Co Američané v roce 1946 našli
Do Hradištka tehdy přijeli američtí vojáci v doprovodu německého důstojníka Güntera Aschenbacha. Po odminování a otevření štoly odvezli bedny, které ukrývaly písemnosti protektorátní správy, kanceláře říšského protektora Karla Hermanna Franka, záznamy SS a gestapa a další archiválie.
Američané jednali bez vědomí československých úřadů. Praha proti odvozu protestovala jako proti porušení státní suverenity a Spojené státy následně přislíbily materiál vrátit. Bedny se 2. března 1946 skutečně dostaly zpět do Prahy. Dokumenty později posloužily mimo jiné jako důkazní materiál v procesu s K. H. Frankem.
Po návratu archivu se objevila otázka, zda ve štole nezůstaly ještě další schránky. Z této pochybnosti vyrostla představa ukrytého nacistického pokladu. V dalších desetiletích se k ní přidávalo zlato, umělecká díla, tajné zbraně, Jantarová komnata i další senzační motivy. Nic z toho však nebylo potvrzeno nálezem.
Jak vznikla legenda
Za hlavního propagátora příběhu se stal Helmut Gaensel. K legendě se hlásil už od 60. let a později tvrdil, že získal informace od Emila Kleina, někdejšího velitele ženijní školy Waffen-SS na Hradištku. Klein byl po válce vězněn v Československu a podle Gaenselova pozdějšího svědectví mu vyprávěl o ukrytých dokumentech. O zlatě ani o pokladu však údajně nemluvil.
První konkrétní zmínka o pokladu se podle dokumentů Státní bezpečnosti objevuje v srpnu 1968. Ve spisech se později objevilo tvrzení o zhruba třiceti bednách a více než dvou tisících kilogramech zlata, šperků a dalších cenností. Tyto údaje jsou ovšem pouze součástí zaznamenaných tvrzení, nikoli dokladem skutečného nálezu.
Gaensel v listopadu 2022 přiznal, že příběh o zakopaných bednách vytvořil. Uvedl také, že značky na takzvané Kleinově mapě nakreslil sám a že žádná autentická mapa podle něj neexistuje. Jeho přiznání vysvětluje, proč se při opakovaných výpravách, geofyzikálních měřeních a používání moderní techniky nikdy nepodařilo poklad objevit.
Co si ve Štěchovicích a Hradištku prohlédnout
Největší hodnotou zdejšího příběhu dnes není hledání zlata, ale možnost poznat skutečné dějiny regionu. Původní štola je nepřístupná a na jejím místě stojí pouze symbolický portál. Do terénu se však lze vydat po naučné stezce Vystěhované Hradištko. Trasa měří přibližně 8,5 kilometru, má deset zastavení a připomíná vojenský prostor SS, koncentrační tábor, oběti posledních dnů války i osud nalezeného archivu.
Samotné Štěchovice nabízejí také kostel svatého Jana Nepomuckého, jehož projekt vytvořil architekt Kamil Hilbert, a především přehradu s vodní elektrárnou. Její výstavba začala v roce 1937, první část byla uvedena do provozu v roce 1943 a plný provoz hydrocentrály začal v roce 1945. Prohlídku informačního centra a elektrárny je možné řešit předem podle aktuálních podmínek provozovatele.
Za návštěvu stojí rovněž krajina někdejších Svatojánských proudů, dnes z větší části zatopená přehradou. Naučná stezka v tomto údolí může být kvůli nestabilním skalám dočasně uzavřena, proto je vhodné její stav před cestou ověřit. Do nepřístupných štol a historických úkrytů se nevstupuje a lokalita není místem pro nelegální kopání ani detektorové hledání.
O osmdesát let po poválečném vyzvednutí beden tak zůstává Štěchovický poklad především ukázkou toho, jak se skutečná událost může proměnit v silnou moderní legendu. Skutečný archiv existoval. Zlato, které po něm mělo zůstat, nikoli.