Jen málokde v Česku se dá příběh zlata poznávat tak názorně jako v Jílovém u Prahy. V místním Regionálním muzeu začíná u keltského rýžování, pokračuje středověkým dobýváním v hlubinných dolech a končí u novodobých průzkumných metod. K muzeu navíc patří trojice zpřístupněných štol v okolní krajině. Každá z nich připomíná jinou etapu vývoje hornictví.
Zlato, které utvářelo město
Jílovský revír patří podle muzejních materiálů k nejdůležitějším nalezištím zlata v Čechách. Stopy po těžbě nejsou ukryté jen v odborných sbírkách. Dodnes jsou patrné v krajině kolem města, kde se zachovaly pozůstatky povrchového rýžování i hlubinných dolů.
Samotná muzejní budova na Masarykově náměstí je spojována s takzvaným domem Mince. Ve středověku zde měl sídlit královský horní úřad, který spravoval zdejší těžbu. Návštěva tak nezačíná v neutrální výstavní hale, ale v domě spjatém s dobou, kdy bylo jílovské zlato významnou součástí hospodářských dějin města.
Expozice, která nechává stroje rozpohybovat
Hlavní expozice zlata kombinuje historické předměty s digitálními prvky a rozšířenou realitou. Návštěvníci mohou rozpohybovat důlní stroje, prohlédnout si animované rytiny inspirované dílem Georgia Agricoly nebo se setkat s alchymistou Edwardem Kelleym. Virtuální podobu dostala také Svatováclavská koruna.
Výstava přibližuje nejen samotné získávání drahého kovu, ale také jeho kulturní a panovnický význam. Nechybí improvizovaná štola, ukázky zlatonosných lokalit z Jílového i ze světa a minerály, které se projevují luminiscencí. Pozornost přitahuje rovněž trezor s instalací tuny zlatých cihel. Jde o expoziční prvek, nikoli o vystavený historický poklad, jehož úkolem je především zprostředkovat představu o hmotnosti a hodnotě zlata.
Muzeum se věnuje i dalším kapitolám regionální historie. Expozice Ora et labora pomocí modelů a 3D vizualizací představuje benediktinský klášter sv. Jana Křtitele na Ostrově u Davle, založený roku 999, a zaniklé středověké sídliště Sekanka. Na toto téma navazuje naučná stezka ze Sekanky přes ostrov ke kostelu sv. Kiliána v Davli.
Tři štoly, tři podoby hornické práce
Nejstarší atmosféru nabízí štola sv. Josefa v Dolním Studeném. Počátky jejího ražení muzeum klade pravděpodobně do 13. až 14. století. Známé chodby měří celkem 280 metrů a zachovala se v nich dvě vodou zatopená hloubení i větrací komín. Štola je elektrifikovaná a podle muzea patří mezi nejstarší veřejnosti zpřístupněná důlní díla v České republice. Zároveň je vedena jako národní kulturní památka.
Jiný obraz hornictví ukazuje štola sv. Antonína Paduánského v lokalitě Studené. Návštěvnický okruh vede dvěma úrovněmi, které spojuje sedm žebříků v původním úzkém komínu. Chodba není osvětlena, a prohlídka proto probíhá s hornickou lampou. Práce zde pokračovaly v letech 1753 a 1754; podle údajů muzea bylo vytěženo 50 kilogramů zlata. Po zabezpečení se štola otevřela veřejnosti v roce 2008.
Nejmladší je štola Halíře v lokalitě Borek. Vznikla v polovině 20. století jako 270 metrů dlouhé průzkumné dílo. Její chodby se od středověkých štol liší způsobem ražby i profilem, takže společně s předchozími dvěma místy umožňuje dobře sledovat proměnu hornické techniky.
Výlet, který pokračuje za hranicemi muzea
Regionální muzeum je dobrým výchozím bodem pro poznávání celého jílovského pásma. Česká geologická služba v okolí eviduje lokality spojené s historickou těžbou zlata a upozorňuje na jejich geologický i vzdělávací význam. Území je součástí národního geoparku Barrandien a hornická minulost se tu čte nejen z map a exponátů, ale také z tvaru krajiny.
Hlavní budova stojí na adrese Masarykovo náměstí 16 v Jílovém u Prahy. Muzeum mívá v hlavní sezoně otevřeno od úterý do neděle, mimo sezonu se provozní režim mění. Štoly leží mimo město a mají vlastní podmínky návštěvy, proto je vhodné ověřit aktuální termíny předem. Zvláštní pozornost vyžaduje štola sv. Antonína Paduánského, kde se chodí po žebřících a v neosvětleném úseku s lampou. Pro školy a skupiny muzeum připravuje také program Cesta zlata, který propojuje výklad s praktickými aktivitami.