Klášter, městečko, skriptorium i řemeslné dílny dnes připomínají především archeologické nálezy. Co přesně se odehrávalo na ostrově u Davle a na protějším ostrohu Sekanka, si však návštěvník může díky moderním rekonstrukcím představit mnohem názorněji. Expozice Ora et labora v Regionálním muzeu v Jílovém u Prahy propojuje dějiny, archeologii a digitální technologie způsobem, který zaujme nejen milovníky středověku.
Ostrov, kde se psaly knihy a vyráběly dlaždice
Benediktinský klášter sv. Jana Křtitele vznikl na přelomu 10. a 11. století na ostrově sv. Jiří, nedaleko soutoku Vltavy a Sázavy. Muzeum uvádí rok 999. Podle srovnání může jít o třetí nejstarší klášter v Čechách, respektive o druhý nejstarší mužský klášter v zemi. Rozdíl vychází z toho, zda se do pořadí započítávají všechny řeholní domy, nebo pouze mužské kláštery.
Nejstarší stavby byly patrně dřevěné. Po požáru v roce 1137 začal vznikat kamenný areál s románskou bazilikou, který byl později upravován také v gotickém období. Klášter několikrát poničily válečné události a požáry. Vypleněn byl například za braniborského vpádu roku 1278, znovu v roce 1381 a v době husitských válek roku 1420. Poslední mniši ostrov opustili v první polovině 16. století.
Ostrov však nebyl jen místem modliteb. Stal se regionálním centrem vzdělanosti, písemnictví a umělecké tvorby. V klášterním skriptoriu vznikal mimo jiné iluminovaný rukopis Codex Ostroviensis. Na jednom z jeho listů se zachovala Ostrovská píseň, považovaná za nejstarší dochované dílo české duchovní lyriky. Archeologové zde doložili také výrobu reliéfně zdobených terakotových podlahových dlaždic a obkládacích desek.
Sekanka: městečko nad soutokem
Klášterní zázemí neleželo pouze na ostrově. Na výrazné ostrožně nad soutokem Vltavy a Sázavy vzniklo ve 13. století opevněné sídliště, dnes známé jako Sekanka. Podle památkového popisu mělo sloužit jako řemeslnické a tržní středisko Ostrovského kláštera. Jeho založení se tradičně spojuje s mnichy, přesné okolnosti vzniku však nelze označit za zcela jisté.
V terénu jsou dodnes patrné především zasypané suterény někdejších domů a čelní val s příkopem. Systematický archeologický výzkum zde probíhal v letech 1953 až 1958 pod vedením Miroslava Richtera. Osídlení zaniklo ve druhé polovině 13. století, pravděpodobně v souvislosti s braniborským vpádem roku 1278. Samotné jméno Sekanka původně označovalo cestu vytesanou do skály na vltavské straně ostrožny.
Když archeologii doplní 3D rekonstrukce
Expozice Ora et labora ukazuje nejen dochované nálezy, ale také možnou podobu kláštera a zaniklého města v jednotlivých etapách vývoje. Návštěvníci si prohlédnou model sídliště na Sekance ze 13. století, rekonstrukci klášterního skriptoria nebo interiér středověkého venkovského domu. Digitální vizualizace pomáhají pochopit, jak mohly vypadat stavby, jejichž originální zdivo je dnes z velké části zasypané či ukryté pod hladinou Vltavy.
Nová etapa projektu, představená v březnu 2026, přidala virtuální prohlídku, nové 3D video, aktualizované vizualizace a mobilní aplikaci. V digitálním prostředí lze procházet scénami Sekanky, Ostrova i kostela sv. Kiliána, přepínat mezi románskou a gotickou podobou a zobrazovat informační body věnované architektuře, historii a archeologii. Na mobilních zařízeních jsou k dispozici také 3D modely v rozšířené realitě.
Technologie přitom nenahrazují archeologii, ale dávají jí srozumitelnější podobu. Rekonstrukce je třeba chápat jako pravděpodobné či možné zobrazení minulosti, nikoli jako přesný obraz každého detailu. Virtuální muzeum lze využít doma i přímo v krajině; při venkovním použití je nutné počítat s datovou náročností, vyšší spotřebou baterie a povolením orientačních a pohybových funkcí telefonu.
Stezka, která vyžaduje trochu plánování
Na muzejní expozici navazuje desetipanelová naučná stezka Sekanka–Klášter na Ostrově–sv. Kilián. Panely přibližují dějiny lokalit, výsledky výzkumů i podoby staveb, které dnes v krajině čteme jen obtížně. Trasa měří podle informačních materiálů přibližně 1,8 kilometru, nejde však o běžný nepřerušovaný pěší okruh.
Ostrovský klášter leží uprostřed Vltavy a jeho návštěva je spojena s převozem. Dva panely se nacházejí přímo v areálu ostrova, poslední u kostela sv. Kiliána v Davli. Sekanku lze navštívit pěšky bez přepravy přes řeku, pro kompletní projití všech zastavení je ale potřeba předem ověřit aktuální možnosti převozu u muzea. Stezka je přístupná celoročně, místy však vede po nezpevněných cestách, ve svahu a poblíž srázů. Pohyb proto vyžaduje vhodnou obuv a opatrnost.
Výlet je nejlepší začít v muzeu na Masarykově náměstí v Jílovém, kde návštěvník získá kontext, a teprve potom vyrazit do terénu. Právě spojení modelů, obrazovek a skutečné krajiny dává příběhu Ostrova a Sekanky největší sílu: z míst, která na první pohled vypadají jako nenápadné archeologické pozůstatky, se stává obraz živého středověkého světa práce, víry, obchodu a vzdělanosti.