Na nároží stonařovské návsi stojí nenápadný, ale historicky mimořádně cenný dům. Bývalá poštovní stanice čp. 17 je pozůstatkem doby, kdy dnešní silnice mezi Jihlavou a Znojmem tvořila část důležitého spojení Prahy s Vídní. Objekt byl v roce 2020 prohlášen kulturní památkou a dodnes připomíná fungování dálkové dopravy v habsburské monarchii.
Pošta na cestě mezi dvěma metropolemi
Císařská silnice přes Stonařov vznikala v 18. století. Podle místní historické tradice se s její výstavbou začalo právě ve Stonařově v roce 1739, zatímco památkové podklady uvádějí její zprovoznění kolem roku 1750. Nová trasa zkrátila spojení mezi Vídní a Prahou přes Znojmo, Jihlavu a další sídla na Vysočině.
Stonařov se díky své poloze stal důležitou zastávkou. Poštovní stanice zde nesloužila jen k předávání zásilek. Byla také místem, kde se u dostavníků měnili koně, kočí mohli vyřídit potřebné záležitosti a cestující si během náročné cesty odpočinuli. Poštovní provoz ve Stonařově trval podle dostupných historických údajů přibližně 170 let.
Rozsáhlý areál, z něhož zůstal hlavní dům
Dnešní budova je pouze částí původního poštovního zázemí. Stanice bývala součástí rozsáhlého areálu s uzavřeným čtyřbokým dvorem. K hlavnímu objektu patřily stáje, kočárovna, stodoly a zahrada. Právě zde se odehrával každodenní provoz přepřahací a mýtné stanice, která musela zvládnout koně, povozy i potřeby cestujících.
Většina hospodářských staveb postupně zanikla. Dochovaný dům však stále působí jako výrazná dominanta historického středu obce. Je dvoupodlažní, vyzděný ze smíšeného zdiva a krytý sedlovou střechou. Jeho průčelí má klasicistní podobu s mírně vystupujícím rizalitem, který završuje trojúhelníkový fronton.
Architektura s pamětí v konstrukcích
Přesný rok výstavby současné budovy není jednoznačně doložen. Památkové podklady ji spojují s počátkem 19. století, zároveň ale připouštějí, že některé konstrukce mohou být staršího, pozdně barokního původu. Hodnota domu proto nespočívá pouze v jeho vzhledu, ale i v tom, co se dochovalo uvnitř.
K historickým prvkům patří zaklenutý sklep, bývalý průjezd s plackovými klenbami a štukovými zrcadly, zaklenuté místnosti nebo trojramenné schodiště s kamennými stupni. Dochovaly se také původní kamenné dlažby, klasicistní dřevěné výplně otvorů, místy kazetové dveře s historickým kováním a krov se stojatou stolicí a ondřejskými kříži. Tyto detaily ukazují, že nešlo o obyčejný venkovský dům, ale o reprezentativní stavbu na významné dálkové trase.
Od dostavníků k telegrafu a běžnému životu
Poštovní stanice se postupně přizpůsobovala technickému vývoji. V roce 1907 zde byl instalován telegrafní přístroj, který přinesl rychlejší komunikaci než koňské povozy. Rozvoj železnice však význam silniční dopravy změnil. Místní historické přehledy spojují úpadek provozu přes Stonařov s otevřením železniční trati v roce 1870.
Ve 20. století dům získal nové využití. Objevila se v něm například zubní ambulance, obchod a další provozy; zřízení zubní ambulance se uvádí v roce 1950. Dnes je objekt částečně využíván k bydlení a v přízemí jsou obchody. Jeho proměna tak pokračuje, aniž by zmizela stopa původního účelu.
Co uvidí návštěvník dnes
Bývalá poštovní stanice stojí na adrese Stonařov 17, v samotném centru městyse. Z veřejného prostoru je dobře vnímatelná její klasicistní fasáda i poloha na trase někdejší císařské silnice. Objekt není běžně přístupný jako turistická památka s pravidelnými prohlídkami, proto je třeba počítat především s prohlídkou zvenčí a respektovat obytné i komerční využití domu.
Při návštěvě má smysl spojit si stavbu s procházkou historickým středem Stonařova. Dům připomíná dobu, kdy cestování znamenalo dlouhé hodiny v kočáře, pravidelné přepřahání koní a nocleh v hostinských pokojích. Zároveň upozorňuje na to, jak rychle se může význam místa proměnit: z rušného dopravního uzlu se stala kulturní památka, která dnes žije především jako součást běžné zástavby.