Na jaře se nad Modrým dolem objevuje neobvyklý obrazec. Mohutná sněhová závěj se při odtávání postupně tvaruje tak, že připomíná obrys bývalého Československa. Právě proto se jí říká Mapa republiky. Tento sezonní přírodní úkaz patří k nejzajímavějším fenoménům Studniční hory a jejích svahů.
Výrazná hora nad Pecí pod Sněžkou
Studniční hora leží na území Pece pod Sněžkou v Královéhradeckém kraji. S nadmořskou výškou přibližně 1554 metrů patří k nejvyšším vrcholům Krkonoš a uvádí se jako jejich třetí nejvyšší hora. V některých materiálech se objevuje zaokrouhlená hodnota 1555 metrů.
Vrchol má poměrně plochý charakter. Rostou zde porosty kosodřeviny, mezi nimiž se objevují kamenná moře, a okolní krajina přechází v horské louky, rašeliniště a pramenné oblasti. Studniční hora se někdy označuje také jako Stříbrná. Název odkazuje k tomu, jak mohou balvany na svazích vypadat za večerního nebo měsíčního světla.
Samotný vrchol není volně přístupný a nevede na něj značená turistická cesta. Důvodem je ochrana přírody v nejcennější části Krkonošského národního parku. Studniční horu proto návštěvníci poznávají z okolních tras a vyhlídkových míst, nikoli přímým výstupem na vrchol.
Ledovcové jámy, rašeliniště a horská květena
Východní část masivu ukrývá pozůstatky dávného zalednění. Nacházejí se zde ledovcové kary Velká a Malá Studniční jáma, které společně s Čertovým hřebenem, Čertovou roklí a Čertovou zahrádkou vytvářejí mimořádně cenný geomorfologický i botanický celek.
Na severní straně hory leží Bílá louka a Úpské rašeliniště. Rašeliniště je důležitou součástí horské krajiny, avšak samotný jeho prostor není návštěvníkům volně přístupný. Turistická cesta vede po jeho okraji, takže lze pozorovat charakteristický reliéf i okolní horskou vegetaci, aniž by docházelo k narušování citlivého prostředí.
Podoba zdejší krajiny souvisí také s geologickým podložím. Krkonoše tvoří především přeměněné horniny, například svory, fylity a ruly, do nichž pronikla žula. Právě dlouhodobé působení ledu, vody a mrazu v tomto prostředí pomohlo vytvořit kary, skalnaté svahy i kamenná moře.
Mapa republiky vzniká ze sněhu
Sněhová závěj nad Modrým dolem může podle podmínek dosáhnout výšky až kolem 15 až 16 metrů. Vítr, množství zimní sněhové nadílky i rychlost jarního tání rozhodují o tom, zda se charakteristický tvar vůbec vytvoří a jak dlouho vydrží.
Mapa republiky proto není stálou součástí krajiny. Nejlépe se pozoruje z okolních značených cest a vyhlídkových míst. Přibližovat se k ní mimo trasu nemá smysl ani z hlediska ochrany přírody, ani bezpečnosti. Sněhové převisy a nestabilní svahy mohou být zrádné i v době, kdy už v nižších polohách panuje jarní počasí.
Trasy v okolí a bezpečný pohyb
Jedním z přirozených výchozích míst je Pec pod Sněžkou. Odtud lze zamířit například Obřím dolem a dále se napojit na vysokohorské trasy v okolí Obřího sedla, Luční boudy, Výrovky a Sněžky. Významnou křižovatkou je Luční bouda na Bílé louce. Trasa pokračující kolem Úpského rašeliniště vede po jeho okraji směrem mezi Obřím sedlem a Luční boudou.
Nejblíže k vrcholu se běžný návštěvník dostane u kapličky v Modrém, respektive Lučním sedle, na červeně značené cestě. Od Studniční hory ji dělí přibližně 850 metrů. U kapličky stojí také Památník obětem hor, který připomíná náročnost zdejšího prostředí.
Studniční hora a okolní doly nejsou místem pro zimní improvizaci. Svahy patří k lavinově nebezpečným oblastem a hrozí zde také zledovatělý terén, sněhové převisy a rychlé změny počasí. Před cestou je vhodné ověřit aktuální stav tras, výstrahy a lavinovou situaci u Správy KRNAP nebo Horské služby. V národním parku je nutné držet se značených cest a respektovat návštěvní řád.
Příroda s připomínkou historie
Okolí hory není zajímavé jen přírodními procesy. V krajině se dochovaly také drobné železobetonové objekty československého pohraničního opevnění z let 1936 až 1938, známé jako řopíky. Společně s Památníkem obětem hor tak doplňují příběh místa, kde se setkává mimořádná horská příroda, paměť krajiny a náročné podmínky pro pohyb člověka.