Kamenná a skleněná věž na nároží Jiráskova náměstí a Rašínova nábřeží působí, jako by se právě chystaly k tanci. Tančící dům byl slavnostně otevřen 20. června 1996 a letos si připomíná třicet let existence. Výstava v Galerii Tančící dům však neukazuje pouze známou fasádu. Vypráví příběh místa, architektů, technologií i doby, v níž stavba vznikala.
Od bombardované proluky k nové dominantě
Dnešní výrazná budova stojí na pozemku, který měl za sebou dlouhou a pohnutou historii. Původní dům byl zničen při americkém náletu na Prahu 14. února 1945. Trosky se odstraňovaly postupně a poslední zbytky zdiva podle dostupných údajů zmizely v roce 1960. O zastavění proluky se uvažovalo už v následujících desetiletích, skutečný posun ale přinesla až změna poměrů po roce 1989.
Výstava připomíná také starší podobu samotného nároží. Historické fotografie, z nichž některé sahají až do roku 1860, a audiovizuální materiály ukazují, jak se okolí v průběhu času proměňovalo. Příběh Tančícího domu tak nezačíná u prvních architektonických skic, ale mnohem dříve – v dějinách nábřeží, které dnes patří k nejvýraznějším pražským městským prostorům.
Dům jako obraz porevoluční Prahy
Na vzniku stavby se podíleli architekti Vlado Milunić a Frank O. Gehry. Jejich spolupráce navázala na myšlenku, která se zrodila už v 80. letech a souvisela také s Václavem Havlem, jenž bydlel v sousedním domě rodiny Havlových. Nová budova měla vyjádřit pohyb a proměnu společnosti po pádu totality – přechod od strnulosti k otevřenější a dynamičtější době.
Milunićův původní koncept pracoval se dvěma rozdílnými částmi: jednou statickou a druhou dynamickou. Později se vžil obraz taneční dvojice Ginger Rogersové a Freda Astaira. Kamenná věž bývá spojována s Fredem, zatímco skleněná, rozevlátější část představuje Ginger. Na vrcholu kamenné věže navíc sedí konstrukce přezdívaná medúza, kterou navrhl Frank O. Gehry.
Stavba od počátku vyvolávala diskuse. Její zakřivené tvary vstoupily do tradičního prostředí pražského nábřeží a pro část veřejnosti znamenaly odvážný, pro jinou až příliš výrazný zásah. Zároveň ale reagovaly na konkrétní podmínky parcely. Skleněný plášť například pomáhal omezit zastínění sousedního domu.
Modely, dokumenty a technické řešení
Jedním z nejzajímavějších témat výstavy je způsob, jakým se podobně složitý dům vůbec podařilo navrhnout a postavit. Tančící dům má sedm nadzemních a dvě podzemní podlaží, železobetonovou konstrukci a 99 atypických fasádních panelů. Kvůli nepravidelnému zakřivení musel být každý z nich upravován individuálně.
Architekti nejprve pracovali s fyzickými modely. Ty se následně převáděly do digitalizovaných plánů. Významnou roli sehrál program Catia, do té doby využívaný především v leteckém a automobilovém průmyslu. Jeho průkopnické použití v architektuře umožnilo převést komplikované tvary do prováděcí dokumentace.
Návštěvníci uvidí původní stavební dokumentaci, fotografie z realizace, dobový tisk i dosud nezveřejněné archivní materiály. Nechybí model od Gehryho a Miluniće, nový detailní model v měřítku 1:18 vysoký přes dva metry ani rozkládací a nerealizovaný model. Část archiválií pochází z pozůstalosti a archivu ateliéru Vlada Miluniće, který v roce 2020 převzalo Národní technické muzeum.
Co se skrývá uvnitř Tančícího domu
Výstava se nezastavuje u vitrín. Za mimořádnou součást prohlídky lze považovat zpřístupnění vybraných technických prostor a pohled do vnitrobloku, kam se běžný návštěvník obvykle nedostane. K vidění je také původní vybavení z 90. let – dveře, osvětlení a kancelářský nábytek – nebo originální skleněné stoly navržené Evou Jiřičnou, která se podílela na interiérech.
Prohlídku doplňují 3D vizualizace na dotykových obrazovkách, digitální prezentace a podle aktuálního programu také komentované prohlídky. Výstava vznikla ve spolupráci s Frank O. Gehry Foundation a koná se pod záštitou Vize 97 Dagmar a Václava Havlových. Připomíná tak nejen architektonickou kuriozitu, ale i osobnosti a okolnosti, které stály u jejího zrodu.
Výstava Tančící dům: příběh ikonické budovy probíhá od 22. dubna do 18. října 2026 v Galerii Tančící dům na adrese Jiráskovo náměstí 6 v Praze 2. Galerie podle aktuálních údajů otevírá denně od 9 do 20 hodin, poslední vstup bývá možný o půl hodiny dříve. Základní vstupné je 230 korun; před návštěvou je vhodné ověřit aktuální ceník i přístupnost technických prostor. Po prohlídce lze zamířit také na vyhlídkovou terasu a do Glass Baru v nejvyšším patře, odkud se otevírá široký pohled na Prahu.