Jen málokteré místo v Loučné nad Desnou připomíná minulost obce tak tiše a soustředěně jako hrobka rodiny Kleinů. Stojí u někdejšího hřbitova v části Kociánov, nedaleko zámeckého parku a bývalého rodového sídla. Malý areál nepůsobí okázale, přesto vypráví o podnikatelské dynastii, která zasáhla do dějin železářství, těžby i železniční výstavby v celé monarchii.
Komorní památka významného rodu
Hrobka loučenské, dříve vízmberské větve Kleinů vznikla v letech 1886 až 1887. Má čtvercový půdorys a její hranice vymezuje zdobný litinový plot. Právě litina zde není jen dekorací. Připomíná průmyslové zázemí rodu, který byl úzce spojen se železárnami a zpracováním kovů.
V rozích a v čelní části areálu jsou umístěny náhrobní desky. Celkem jich památka zachovává šest, zatímco v čele stojí hlavní hrobka s centrální plastikou. Ta bývá popisována jako patrně bronzová socha svaté Alžběty. Toto určení však není zcela jisté, a proto je vhodné brát je jako pravděpodobnou, nikoli definitivně potvrzenou identifikaci.
Podle dochovaného popisu zde byli pochováni Franz I. s manželkou, Franz II. s manželkou a pět jeho potomků. Hrobka tak není pouze architektonickým prvkem v krajině, ale také konkrétním místem rodové paměti.
Kleinové a proměna podhůří Jeseníků
Kleinové patřili k nejvýraznějším podnikatelským rodům 19. století. Jejich aktivity se týkaly těžby uhlí a rud, železáren v Sobotíně i Štěpánově a také výstavby železnic v tehdejším Rakousku-Uhersku. Nešlo tedy jen o rod spojený s jedním panstvím. Jeho podnikání měnilo podobu krajiny, dopravy i průmyslu.
Zakladatel rodu Johann Friedrich Klein podle historických údajů pocházel z Přemyslova, dnešní části Loučné nad Desnou. Kleinové později vlastnili mimo jiné sobotínské železárny a jejich společenský vzestup dokládá i skutečnost, že někteří členové rodu byli povýšeni do šlechtického stavu. V Loučné drželi zámek a panství v letech 1845 až 1945.
Hrobka proto dává smysl především v širším kontextu. Při návštěvě je možné vnímat nejen samotný funerální areál, ale také blízký zámek, park a celou krajinu údolí Desné jako prostor, v němž Kleinové po generace působili.
Lipová alej k místu posledního odpočinku
K hrobce vede lipová alej. Podle specializovaných památkových popisů ji tvoří 61 stromů a jako samostatný krajinářský prvek je vedena v režimu kulturní památky od roku 2002. Alej dodává cestě k hrobce slavnostnější charakter a zároveň připomíná, že rodová sídla nebyla oddělena od okolní krajiny, ale byla s ní promyšleně propojena.
Samotný hřbitov, u něhož hrobka stojí, sloužil ještě do 60. let 20. století. Poté byl zrušen a dnes zůstává především historická stopa místa. Na konci 19. století sem podle dostupných údajů putovaly také ostatky z brněnského hřbitova po jeho zrušení.
Loučná, nebo Sobotín? Dvě rozdílné památky Kleinů
Hrobku v Loučné nad Desnou není dobré zaměňovat se sobotínským mauzoleem. Obě místa souvisejí s rodem Kleinů, jejich podoba i význam jsou však odlišné. Loučenská hrobka je menší a komornější, zatímco mauzoleum v Sobotíně vznikalo v letech 1881 až 1885 jako monumentální neorenesanční stavba s kupolí pro další větev rodu.
Právě toto srovnání může být zajímavým důvodem, proč obě lokality vnímat společně. V Loučné se rodová paměť ukazuje prostřednictvím litinového plotu, aleje a nenápadného pohřebního areálu. V Sobotíně dostala podobu výrazného architektonického monumentu.
Hrobka v Kociánově není běžnou turistickou atrakcí s pokladnou ani pravidelnou otevírací dobou. Jde o historický areál u někdejšího hřbitova, který je vhodné navštívit ohleduplně a nejlépe v rámci procházky kolem zámku a zámeckého parku. Pro poznávání méně známých stop průmyslové minulosti Jeseníků představuje nenápadnou, ale cennou zastávku.