V koncentračním táboře Buchenwald nebyl Antonín Kalina vojákem ani členem odboje s přístupem ke zbraním. Byl vězněm, který využil své postavení uvnitř táborové hierarchie, znalost prostředí a odvahu k záchraně dětí. Jeho příběh dnes připomíná Pamětní síň Antonína Kaliny v Třebíči. Nachází se v židovské čtvrti nedaleko Zadní synagogy a návštěvníkům ukazuje nejen život třebíčského rodáka, ale také osudy chlapců, jejichž životy pomohl zachránit.
Z Třebíče do Buchenwaldu
Antonín Kalina se narodil 17. února 1902 v Třebíči. Za druhé světové války byl zatčen a vězněn nejprve v Dachau, od 28. září 1939 pak v Buchenwaldu. V létě 1944 se stal blokařem bloku číslo 66 v takzvaném Malém táboře. Právě sem začal soustřeďovat chlapce z různých transportů.
Podmínky v táboře byly kruté a děti patřily k nejzranitelnějším vězňům. Kalina se proto společně s dalšími vězni snažil vytvořit alespoň omezený prostor pro jejich přežití. Významným spolupracovníkem byl lékař Jindřich Flusser, který pomáhal se sestavováním seznamů a ochranou chlapců.
Ochrana pomocí seznamů, falešných údajů i tyfu
Záchrana neprobíhala jedním hrdinským činem, ale řadou riskantních kroků. Kalina a jeho spolupracovníci vedli seznamy dětí, upravovali jejich identifikační údaje a některé chlapce vydávali za nežidovské vězně. Tím se je pokoušeli uchránit před transporty a likvidací.
Na blok nechal umístit označení „tyfus“. Příslušníci SS se mu pak podle možností vyhýbali, což vězňům poskytovalo alespoň určitou míru ochrany. V prostředí, kde o životě často rozhodoval jediný rozkaz, šlo o mimořádně nebezpečnou taktiku.
Krátce před osvobozením Buchenwaldu 11. dubna 1945 odmítl Kalina chlapce z bloku číslo 66 vydat na pochod smrti. Počet zachráněných se ve svědectvích liší. Opatrně se uvádí, že šlo o více než 900 dětí; Kalina sám hovořil až o 1 300.
Děti, které dostaly šanci na další život
Mezi přeživšími byli například budoucí spisovatelé a nositelé Nobelovy ceny Elie Wiesel a Imre Kertész. Expozice připomíná také Naftaliho Fürsta, Pavla Kohna, Israela-Laszla Lazara, Alexe Moskovice a Felixe Weinberga. Jejich pozdější životní příběhy ukazují, jak daleko mohli někteří zachránění dojít navzdory traumatu, které si z tábora odnesli.
Po osvobození Kalina v Buchenwaldu ještě zůstal a pomáhal s návratem bývalých vězňů. Do Třebíče se vrátil v létě 1945 a zemřel 26. listopadu 1990. Jeho čin však zůstával dlouho známý jen omezenému okruhu lidí. Teprve později se dostal do širšího povědomí a získal také mezinárodní uznání.
V roce 2012 byl Antonín Kalina in memoriam vyznamenán izraelským památníkem Yad Vashem titulem Spravedlivý mezi národy. Třebíč mu v roce 2014 udělila čestné občanství in memoriam a prezident republiky mu propůjčil Medaili Za zásluhy I. stupně.
Strom života v třebíčské židovské čtvrti
Pamětní síň byla otevřena 17. února 2017, v den 115. výročí Kalinova narození. O dva roky později se rozšířila o stálou část nazvanou Děti Antonína Kaliny. Ta představuje sedm výrazných osobností mezi zachráněnými chlapci a samostatně také Jindřicha Flussera.
Nejvýraznějším prvkem expozice je kovový Strom života. Jeho lístky nesou jména zachráněných dětí a připomínají, že za souhrnným číslem stojí stovky jednotlivých osudů. Dílo vytvořili pasíři a umělečtí kováři ze Střední průmyslové školy Třebíč.
Návštěva síně se přirozeně spojuje s prohlídkou Zadní synagogy, Domu Seligmanna Bauera a celé třebíčské židovské čtvrti, jedné z nejzachovalejších židovských čtvrtí v Evropě. Pamětní síň je menší, ale silné místo, které ukazuje, že i uprostřed nacistického tábora mohl jednotlivec ovlivnit osud stovek dalších lidí. Nachází se na adrese Subakova 43/3; aktuální režim návštěvy a vstupné je vhodné ověřit u turistického informačního centra u Zadní synagogy.