V horních prostorách hradní věže v Týnci nad Sázavou se každoročně usazuje početná kolonie netopýra velkého. Během sezony zde samice přivádějí na svět mláďata a historická stavba se na několik měsíců mění v důležitý letní úkryt chráněného druhu. Návštěva hradu tak není jen cestou do minulosti, ale také nenápadnou ukázkou toho, jak může památka sloužit lidem i přírodě.
Hrad na ostrohu nad řekou
Týnecký hrad leží přímo v centru města, na vysokém skalním ostrohu nad Sázavou. Přirozenou ochranu mu v minulosti poskytovala řeka, Janovický potok a hluboká strž. Východní stranu, která byla z hlediska obrany zranitelnější, chránil příkop s valem a pravděpodobně také palisáda.
Nejstarší písemná zpráva o Týnci a místním hradě pochází z roku 1318, osídlení oblasti je však podle archeologických nálezů mnohem starší. Výzkumy prováděné v letech 1969 až 1974 doložily stopy života už z 8. až 10. století. Původní sídlo mohlo mít strážní funkci a kontrolovat obchodní cesty podél Sázavy. Historici zároveň připouštějí, že na jeho vzniku se mohl podílet panovnický okruh, nejde však o zcela jistě doložený fakt.
Románské jádro a proměnlivé dějiny
Nejstarší dochovanou částí areálu je románská rotunda. Spolu s hranolovou hradní věží a pozůstatky románského paláce tvoří jádro někdejšího sídla. Kolem roku 1300 byl hrad rozšířen o další nádvoří, hospodářské objekty a hradby. Původní vodní příkop s padacím mostem se později ocitl uvnitř opevněného prostoru a byl zasypán.
Prvním písemně doloženým majitelem byl Oldřich z Týnce. Po něm hrad dlouho drželi Medkové z Valdeka, později se jeho vlastníci střídali rychleji. Po Bílé hoře byl Týnec zkonfiskován a roku 1622 jej získal Albrecht z Valdštejna. Dva požáry, v letech 1627 a 1654, urychlily zánik hradu jako sídla vrchnosti. Od té doby postupně chátral.
Novou kapitolu přinesl konec 18. století. František Josef hrabě z Vrtby založil kolem roku 1791 manufakturu na výrobu jemné kameniny a pro její potřeby byly upraveny také některé části hradního areálu a rotundy. Týnec se tak zapsal nejen do dějin středověkého osídlení, ale i do průmyslové historie regionu.
Netopýři, kteří mají ve věži svůj klid
Letní kolonie netopýra velkého využívá předposlední podlaží věže. Pravidelná sčítání od roku 1992 zde zaznamenávají přibližně 120 až 200 samic s mláďaty, počet se však rok od roku mění. Netopýři přilétají v dubnu a květnu, mláďata se obvykle rodí na začátku června a zhruba po třech až čtyřech týdnech začínají létat. Od srpna se kolonie postupně rozpadá a poslední jedinci odcházejí na podzim.
Netopýr velký je původně jeskynní druh, v české krajině ale často obývá půdy kostelů, zámků a dalších rozlehlých staveb. Více než čtyři pětiny jeho potravy tvoří nelétavý hmyz, včetně velkých brouků, které dokáže sbírat přímo ze země. Týnecká kolonie se původně ukrývala v kostele svatého Šimona a Judy. Po opravě střechy v roce 1982 se přesunula do nedaleké hradní věže.
Ochrana kolonie ovlivnila i opravy památky. Byly instalovány samozavírací dveře a upraveny části stropu, aby se omezil pohyb netopýrů v návštěvnických prostorách. Při opravě podlahy posledního patra se musely zachovat plochy vhodné k zavěšování a práce probíhaly mimo dobu jejich přítomnosti. Návštěvníci proto ve věži procházejí tiše a respektují vymezené prostory. Lokalita je chráněna jako přírodní památka Týnecká rotunda.
Muzeum, kamenina a výhled na Posázaví
V sousedství věže funguje městské muzeum, založené v roce 1959. Dnešní návštěvnický areál spojuje prohlídku románské rotundy s kaplí, výstup do hradní věže a expozice věnované historii města, archeologii a týnecké kamenině. Z nejvyššího patra věže se otevírá pohled na Týnec a okolní krajinu Posázaví.
Program se podle sezony obměňuje a v roce 2026 doplňují stálé expozice také výstavy věnované Týnecku a regionální tvorbě. Aktuální otevírací dobu a vstupné je vhodné před cestou ověřit u provozovatele, protože mimo hlavní sezonu bývá provoz omezený. Hrad najdete na adrese Nádvoří Adama Hodějovského 48.
Týnec lze snadno spojit s výletem podél Sázavy. Přijet se dá vlakem Posázavským Pacifikem nebo autobusem, v okolí vedou cyklotrasy i pěší Posázavská stezka. Hrad tak může být krátkou zastávkou při putování krajinou, stejně jako samostatným cílem pro každého, kdo chce na jednom místě poznat středověkou architekturu, dědictví místní výroby i překvapivě živý příběh netopýřího úkrytu.