Více než pět set historických knihařských tlačítek, ručně zlacené vazby, barevné mramorované papíry a pamětní knihy plné kreseb. Muzeum klasického knihařství v Rožďalovicích není jen přehlídkou starého řemesla. Ukazuje, jak se z knihy může stát výtvarný objekt a jak silný příběh dokáže nést rodinná dílna.
Středobodem expozice je Jenda Rajman, rožďalovický rodák narozený v roce 1892. Knihařskému řemeslu se vyučil u svého otce a později získával zkušenosti v pražské dílně Ludvíka Bradáče, významné osobnosti moderní české knižní vazby. Po návratu z první světové války založil s otcem vlastní dílnu v domě čp. 24. Ta se postupně rozrostla v prosperující podnik, v němž před druhou světovou válkou pracovalo až šest lidí.
Když vazba překročí hranice řemesla
Rajmanovy knihy vznikaly z kůže, pergamenu, plátna i z papírů, které si sám barvil a dekoroval. Při zdobení používal ruční zlacení, slepotisk, linky, rytiny a knihařská tlačítka. Výsledkem nebyla pouze ochranná obálka, ale promyšlené dílo, u něhož záleželo na materiálu, kompozici i každém drobném detailu.
Mezi pozoruhodné exponáty patří například celokožená vazba knihy Filosofie umění z roku 1915, vazba Demlova Česna z roku 1928 nebo poválečná práce na knize Bouře nad Karašahrem z roku 1958. Návštěvník tak může sledovat nejen technickou stránku práce, ale také proměny vkusu a knihařského výrazu v průběhu desetiletí.
Poklady v zásuvkách i na papíře
Výjimečnou část sbírky tvoří více než 500 tlačítek, známých jako filety. Sloužila k vytváření ornamentů, obloučků a rovných linek na knižních deskách. Dochovala se v původních skříňkách a jejich rozmístění zachycuje také starý evidenční sešit. I takový zdánlivě nenápadný detail přibližuje každodenní chod dílny a ukazuje, jak systematická a náročná ruční práce byla.
Neméně působivé jsou vlastnoručně mramorované a jinak zdobené papíry. Používaly se jako potahový materiál nebo pro předsádky knih. Protože při ruční výrobě vzniká pokaždé jiný vzor, je každý list originálem. Barevné skvrny, žilkování a nepravidelné kresby tak nejsou vadou, ale součástí osobitého charakteru výsledné vazby.
Kniha hostů jako kronika setkávání
Rajmanova dílna nebyla uzavřeným provozem, kam přicházely jen zakázky. Navštěvovali ji například Cyril Bouda, Karel Kinský, Karel Vik, Jan Vrba nebo členové rodiny Maxe Švabinského. Jejich ručně psané vzkazy a kresby se zachovaly v pamětních knihách rodiny.
První knihu hostů založil Jenda Rajman v roce 1941, druhou si sám svázal o deset let později. Dnes fungují jako osobní kronika setkávání umělců, spisovatelů a přátel. Právě tyto zápisy dávají expozici lidský rozměr: za nástroji a materiály je najednou vidět konkrétní rodina, její dům a okruh lidí, kteří se v dílně zastavovali.
Od fotografií z fronty k dnešnímu muzeu
Jenda Rajman nebyl pouze knihařem. Provozoval také papírnictví, fotografoval Rožďalovice, vydával pohlednice a připravoval drobné publikace. Zajímavou součástí pozůstalosti jsou fotografie z jeho působení na italské frontě během první světové války. Mnohé z nich mají dataci a popis, takže představují nečekaný dokumentární pohled na dobu, v níž Rajman žil.
Rodina založila v roce 2002 Nadační fond Jendy Rajmana, jehož smyslem bylo uchovat nástroje, vybavení dílny, písemnosti a další památky. Původní muzeum v domě čp. 24 fungovalo po rekonstrukci v letech 2005 až 2022. Po změně vlastníka budovy se expozice přesunula do bývalé školy v Husově ulici čp. 146, před kostelem. Ke konci roku 2025 přešla definitivně do vlastnictví a správy města Rožďalovice.
Současné muzeum sídlí ve stejné budově jako Muzeum města Rožďalovice a městská knihovna. Návštěvu je proto možné spojit s poznáváním dějin města, včetně připomínky renesančního tiskaře Jiřího Melantricha z Aventina, který z Rožďalovic pocházel. Fyzická expozice se obvykle otevírá po předchozí dohodě nebo ve vypsaných termínech, aktuální možnosti je vhodné ověřit u města. Část sbírek je dostupná také v online expozici.