Jedna z nejzajímavějších pražských legend čeká návštěvníka u vstupu do baziliky sv. Jakuba Většího. Podle tradovaného příběhu se zloděj pokusil ukrást dary zavěšené u uctívané sochy Panny Marie. Socha jej měla za ruku zadržet a po rozhodnutí představeného kláštera byla zlodějova ruka useknuta. Zčernalá ruka prý dodnes visí v kostele. Jde samozřejmě o pověst, nikoli o bezpečně doloženou událost – právě podobné příběhy však pomáhají vnímat starobylý prostor i jinak než jen jako soubor architektonických dat.
Od lucemburské gotiky k barokní nádheře
Minorité působili u sv. Jakuba už ve 13. století. Dnešní gotický chrám založil Jan Lucemburský roku 1319 a dokončen byl za vlády Karla IV. v roce 1374. Tehdy šlo o mimořádně rozměrnou stavbu s klenbou vysokou přibližně třicet metrů. Její dnešní podoba je ale z velké části výsledkem pozdějších požárů a barokní přestavby.
Po požáru roku 1689 se obnovy ujal stavitel Jan Šimon Pánek. Práce probíhaly v letech 1690 až 1702 a chrám tehdy získal reprezentativní barokní výraz. Mohutná trojlodní stavba má dlouhé presbyterium, barokní tribuny, pilastry z umělého mramoru a bohatou štukovou výzdobu. Na průčelí návštěvníka vítají reliéfy svatého Františka z Assisi, svatého Jakuba a svatého Antonína Paduánského od Ottavia Mosta.
Středověký původ však z prostoru nezmizel. V klášteře se dochovaly části gotických arkád a křížových žebrových kleneb, někde podepřených středním sloupkem. Jiné části areálu už ukazují barokní klenby a arkády s půlkruhovými oblouky. Prohlídka tak připomíná stavební dějiny Prahy v malém měřítku: od gotického kláštera přes požáry až po velkolepou barokní obnovu.
Královské hostiny i pohřební obřady
Klášter nebyl pouze místem modlitby. Roku 1311 se zde konala svatební hostina Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, o několik desetiletí později je doložena také hostina Jana Lucemburského s Beatrix Bourbonskou. Areál se dotýkal i nejvyšší politiky a panovnické reprezentace.
Významnou roli sehrál rovněž při pohřebních obřadech. Roku 1378 zde bylo vystaveno tělo Karla IV. a v roce 1577 také tělo císaře Maxmiliána II., které zde bylo dočasně pohřbeno. Klášter navíc během husitských válek nebyl zničen, mimo jiné díky obraně staroměstských řezníků. Jejich cech chránil areál i v dalších konfliktech a stal se součástí jeho paměti.
Umění, které stojí za pozornou prohlídku
Interiér baziliky není působivý jen rozměry. K nejcennějším dílům patří pozdně gotická polychromovaná Pieta z doby kolem roku 1500. Pozornost zaslouží také obraz Stětí a oslavení svatého Jakuba od Václava Vavřince Rainera a monumentální náhrobek Jana Václava Vratislava z Mitrovic z let 1714 až 1716. Jeho návrh vytvořil Johann Bernhard Fischer z Erlachu a sochařskou výzdobu provedl Ferdinand Maxmilián Brokoff.
S náhrobkem se pojí další pověst. Vypráví se, že Jan Václav Vratislav z Mitrovic byl považován za mrtvého, přestože mohl být pouze v hlubokém bezvědomí. Děsivé vyprávění je třeba brát jako tradici, ne jako jistě prokázanou skutečnost. Samotný náhrobek však patří k pozoruhodným dílům pražského baroka bez ohledu na legendu.
V klášterních prostorách stojí za pozornost zimní refektář s freskami ze života svatého Františka z Assisi. Ve 30. letech 18. století je vytvořil František Voget. Dochovaly se také gotické chodby, prostory označované jako románská sklepení, zahrada Hortus Angelicus, Korunovační sál a Sál Jana Lucemburského.
Klidné místo uprostřed rušného Starého Města
V letech 1622 až 1784 fungovalo v konventu řádové generální studium. Po násilném zrušení řeholního života v Československu roku 1950 sloužily klášterní budovy mimo jiné lidové škole umění. Kostel si ale uchoval duchovní i kulturní význam a 20. března 1974 získal od papeže Pavla VI. titul bazilika minor.
K charakteristickým prvkům chrámu patří také historické varhany z roku 1705. Podle uváděných údajů mají čtyři manuály, 91 rejstříků a 8277 píšťal. V bazilice se konají varhanní a sborové koncerty, jejichž termín může ovlivnit běžnou prohlídku.
Bazilika stojí v Malé Štupartské ulici nedaleko Ungeltu, Prašné brány a Staroměstského náměstí. Do klášterních prostor se vstupuje z Malé Štupartské a Jakubské. Otevírací doba i možnosti prohlídek se mohou měnit podle bohoslužeb a kulturních akcí, proto je vhodné ověřit aktuální informace před návštěvou. Kdo si chce místo vychutnat opravdu důkladně, měl by si na komentovanou prohlídku baziliky a konventu vyhradit zhruba hodinu a půl až dvě hodiny.