Jen málokde v Česku je proměna krajiny tak dobře patrná jako na Mostecku. Tam, kde kdysi stávaly obce, elektrárny a rozkládalo se Komořanské jezero, se po desetiletích těžby hnědého uhlí rodí nová podoba území. Obří rýpadla, výsypky, mokřady, lesy i vodní plochy tu vyprávějí jeden společný příběh.
Právě na tuto proměnu upozorňovalo Uhelné safari. Od roku 2009 vozilo návštěvníky terénními vozy do povrchových lomů ČSA a Vršany, k těžebním velkostrojům i do míst, kde už těžba skončila a krajina se obnovovala. Za dobu existence se exkurzí zúčastnilo téměř 26 000 lidí z Česka i zahraničí. Klasické výpravy do provozu se však podle aktuálních informací už nekonají. Od roku 2025 je nahradilo především virtuální BIOSAFARI.
Rýpadlo větší než běžná představa
Největším lákadlem někdejší trasy v lomu ČSA bylo korečkové rýpadlo RK 5000. Jde o mimořádný technický stroj, jehož stavba začala přímo v lomu v roce 1980. Zkušební provoz se rozběhl o tři roky později a následující rok byl stroj uveden do plného provozu. Vyrobeny byly pouze dva kusy – první pracoval v Chabařovicích, druhý právě na Mostecku.
Virtuální prohlídka dnes umožňuje nahlédnout také do míst, kam se běžný návštěvník nedostane. Projít lze kabinu řidiče, zázemí osádky, pohony korečkového řetězu, dopravník, mechanismus otáčení horní stavby i hydrauliku kráčení. RK 5000 tak není jen anonymním symbolem těžby, ale konkrétním strojem s pozoruhodnou konstrukcí a historií.
Starší trasy Uhelného safari ukazovaly rovněž skrývková rýpadla KU 800 a RK 5000, těžbu uhlí rýpadlem KU 300 nebo práci zakladače ZP 6600. Návštěva se odehrávala v průmyslovém provozu, nikoli v klasickém muzeu: lidé se museli držet průvodce, používat ochranné pomůcky a respektovat bezpečnostní odstupy od strojů i dopravníků.
Krajina s dlouhou pamětí
Mostecká část Severočeské hnědouhelné pánve patřila k nejvýznamnějším těžebním oblastem v zemi. Po druhé světové válce odtud pocházela téměř polovina celostátní těžby a v 80. letech dosahovala roční produkce v oblasti více než 38 milionů tun. Zatímco v polovině 50. let zde fungovalo přibližně 60 dolů, do 90. let jejich počet klesl na 20.
Historie zdejší krajiny je ale mnohem starší než průmyslová těžba. Dobývání hnědého uhlí je v severních Čechách doloženo už od roku 1403, první zmínka z Mostecka pochází z roku 1613. V prostoru dnešního lomu ČSA se dříve rozkládalo Komořanské jezero. Ve vrcholném středověku mohlo mít podle historických údajů rozlohu až 25 kilometrů čtverečních, postupně se však zanášelo a měnilo v mokřady. Definitivně bylo vysušeno v roce 1831.
Ve 20. století se okolí stalo významným průmyslovým centrem. Ervěnická elektrárna začala v roce 1926 dodávat elektřinu do Prahy. Později musely povrchové těžbě ustoupit také elektrárny a obec Ervěnice. Stopy po elektrárně jsou podle projektu Green Mine dodnes patrné v netěžebním zázemí lomu.
Od výsypky k lesu, mokřadu a jezeru
Součástí původních exkurzí nebyla jen technika, ale také rekultivace. Návštěvníci mohli sledovat lesnické a zemědělské úpravy, vznik vodních ploch, mokřadů a luk i místa ponechaná přirozenému vývoji. Podle BIOSAFARI má být nebo již bylo v celém území lomu ČSA rekultivováno přes 4 500 hektarů. Při sanacích se přesunulo množství zeminy odpovídající více než čtyřnásobku objemu Cheopsovy pyramidy a na hektar rekultivované půdy připadlo průměrně 10 000 lesních sazenic.
Ne všude však krajinu vytváří člověk podle předem daného plánu. Část území je ponechána sukcesi, tedy samovolnému vývoji. Rostliny, vodní plochy i porosty se zde utvářejí bez klasické výsadby a modelování. Taková místa mohou podle projektu nabídnout překvapivě pestré prostředí a prostor pro návrat ohrožených druhů.
Výraznou budoucí změnou má být nové jezero v lomu ČSA. Plánovaná vodní plocha má mít kolem 670 hektarů, přibližně dvojnásobek rozlohy nedalekého Mosteckého jezera. Nejde ještě o hotovou nádrž, ale o dlouhodobý záměr, který ukazuje, jak se může těžební jáma změnit v součást nové krajiny.
Co lze poznat dnes
Současné BIOSAFARI funguje jako virtuální prohlídka. Aktuální web uvádí 14 stanovišť, stezku dlouhou 35 kilometrů a třináct partnerů jednotlivých zastavení. Témata sahají od historie území a uhelné sloje Eliška přes RK 5000 až po rekultivace, sukcesní plochy, projekt Green Mine, budoucí jezero a výhledy ke Krušným horám. Panoramatické záběry doplňují textové, obrazové i zvukové informace.
Některá stanoviště leží v okolí lomu, u veřejných komunikací, na rekultivovaných plochách nebo podél cyklotras a pěších cest. Do aktivní části lomu však není možné vstupovat volně. K samostatnému poznávání krajiny lze využít například trasu 7eko track, která vede rekultivovaným územím a pracuje se zastaveními s QR kódy.
Dobrou návazností je Mostecké jezero, vzniklé zatopením bývalého lomu Ležáky. Těžba zde skončila v roce 1999, napouštění začalo v roce 2008 a dokončeno bylo v září 2014. Dnes vodní plocha o rozloze 309,4 hektaru slouží ke koupání, vodním sportům, cyklistice i procházkám. Je názorným příkladem toho, že důlní krajina nemusí zůstat jen vzpomínkou na těžbu, ale může získat zcela novou funkci.