Šestnáctistopý měděný principálbas, tři manuály, 47 rejstříků a celkem 3 572 píšťal. Takový nástroj čeká v kostele svatého Vojtěcha v Ústí nad Labem. Varhany Rieger-Kloss z roku 1972 patří k nejvýraznějším koncertním nástrojům v českých kostelech a jejich největší píšťaly přesahují délku šesti metrů. Prostor barokní lodi tak není jen místem bohoslužeb, ale také působivou koncertní síní.
Barokní kostel na místě s dlouhou historií
Kostel najdeme v ulici Hradiště, v areálu někdejšího dominikánského kláštera. Název místa připomíná, že se zdejší prostor spojuje s někdejším knížecím hradištěm a s blízkostí původního městského opevnění. Nejstarší písemná souvislost s kostelem zasvěceným svatému Vojtěchovi se vztahuje k 23. dubnu 1186. Právě zde měl kníže Bedřich provdat svou dceru za syna míšeňského markraběte Oty.
V roce 1617 pozval ústecký katolický purkmistr Arnošt Schösser z Emblebenu do města dominikány. Kostel se následně stal součástí klášterního areálu, jehož patrová dvoukřídlá budova byla přistavěna k jeho jihozápadní straně. Dnešní barokní stavba vznikala v první třetině 18. století podle projektu litoměřického stavitele Octavia, někdy uváděného také jako Ottavio, Broggia. Vysvěcena byla roku 1731.
Broggiova výrazná architektura
Stavba působí monumentálně, ale zároveň si zachovává typickou barokní dynamiku. Jde o velký jednolodní sál s pravoúhlým, mírně odsazeným presbytářem. Nejvýraznější částí exteriéru je hlavní průčelí, jehož plocha se plasticky prohýbá. Po stranách je doplňují hranolové věže.
Broggio patřil k významným stavitelům barokních Čech a jeho rukopis lze spojovat i s dalšími sakrálními stavbami. V Ústí nad Labem vytvořil kostel, který dobře zapadá do historického centra a současně upozorňuje na starší vrstvy města. Návštěvník tu tak může v jediném místě vnímat středověké kořeny Ústí, klášterní minulost i reprezentativní architekturu 18. století.
Od chátrání ke koncertnímu nástroji
Osud kostela nebyl vždy příznivý. Po odchodu dominikánů ve 20. století ztratil areál původní církevní funkci a chátrající stavba byla podle historických materiálů využívána dokonce jako sklad pneumatik. Rozsáhlá obnova začala v roce 1967 a trvala přibližně pět let. Tehdy si vyžádala více než šest milionů tehdejších korun.
Novou kapitolu přinesl rok 1972, kdy byly do kostela instalovány varhany z krnovské dílny Rieger-Kloss, opus 3393. Nástroj byl navržen přímo pro zdejší prostor jako velké koncertní varhany. V prospektu zaujme především měděný principálbas, který není pouze technickou součástí, ale také výrazným prvkem interiéru.
Současné varhany přitom nejsou prvním nástrojem v historii kostela. Původní varhany z konce 19. století pocházely od Leopolda Breinbauera. V 60. letech byly zdevastovány a jejich části posloužily při přestavbě varhan v Trhových Svinech. Kvalitu nového nástroje dokládá i nahrávka děl Bedřicha Antonína Wiedermanna, která byla v kostele pořízena v prosinci 1972 a následujícího roku vydána Supraphonem.
Místo pro hudbu, víru i setkávání
Kostel svatého Vojtěcha dnes znovu plní dvojí úlohu. Slouží bohoslužbám a zároveň hostí koncerty, přednášky, semináře a další kulturní program. Varhanní akce a Svatovojtěšský hudební festival připomínají, že památka není jen kulisou minulosti, ale živým místem, kde lze architekturu vnímat také prostřednictvím zvuku.
Ústecký nástroj bývá v turistických materiálech označován za druhé největší varhany v České republice. Přesné pořadí se však může lišit podle toho, zda se porovnává počet rejstříků, píšťal nebo jiné parametry. Jisté je, že jde o mimořádně rozměrný a cenný koncertní nástroj, který si zaslouží pozornost stejně jako samotný barokní kostel.
Kostel stojí na adrese Hradiště 97/4 v Ústí nad Labem. Pravidelná turistická otevírací doba není běžně potvrzena, proto je nejjistější návštěvu spojit s konkrétní bohoslužbou, koncertem nebo jinou ohlášenou akcí. Diecézní katalog uvádí nedělní řeckokatolickou bohoslužbu v 11 hodin, rozpis se však může měnit. Kostel podle dostupných údajů není bezbariérově přístupný, což je vhodné před návštěvou ověřit u pořadatele programu.