Malá řeka v překvapivě divoké krajině
Největší kouzlo přírodní památky V Obouch spočívá v kontrastu. Jihočeská krajina v okolí Ostrovce nepůsobí na první pohled jako horská oblast, přesto tu Lomnice protéká úzkým údolím mezi lesy a balvany. Její koryto je místy členité a vytváří nízké říční peřeje, které dávají úseku výrazně živější charakter než běžné klidné údolní toky.
Chráněné území leží mezi soutokem Lomnice se Skalicí a osadou Dolní Ostrovec. Podle plánu péče sleduje přirozený úsek toku dlouhý přibližně 3,3 kilometru, zatímco v některých turistických podkladech se objevuje údaj kolem 3,8 kilometru. Rozloha přírodní památky činí podle oficiálních údajů 5,0608 hektaru. Nejde tedy o rozsáhlou rezervaci, ale o soustředěný kus krajiny, kde se na malém prostoru potkává voda, les, louky i zajímavé geologické tvary.
Co přírodní památka chrání
V Obouch byla poprvé vyhlášena 4. prosince 1985. Důvodem ochrany je především samotný vodní tok Lomnice, jeho přirozené balvanité koryto a okolní stanoviště. Řeka zde protéká mělkým údolním zářezem, na který navazují břehové porosty a mezofilní lesy. V západní části se dochovaly také aluviální louky, tedy níže položené vlhčí plochy ovlivňované vodním režimem toku.
V okolí vody rostou přirozené dřeviny, zejména olše lepkavá a lípa srdčitá. Na svazích údolí se zachovaly i prvky dubohabřin a květnatých bučin. Pestrost prostředí vytváří podmínky pro řadu rostlin a živočichů. Pro lokalitu jsou uváděny například ohrožené rostliny oměj pestrý a lilie zlatohlavá. Z živočichů zde mají své místo vydra říční, ještěrka obecná nebo čáp černý. Jejich výskyt je důvodem k ohleduplnému pohybu, nikoli příslibem, že je návštěvník při krátké procházce určitě zahlédne.
Stezky podél Lomnice
Přírodní památku lze poznávat především pěšky. Po levém břehu vede modře značená Alšova cesta, která nabízí přirozené napojení na trasu podél vody. Část pravého břehu využívá červeně značená Sedláčkova stezka. Ta je součástí širšího spojení mezi Pískem a Zvíkovem a připomíná historika Augusta Sedláčka, po němž byla pojmenována.
Sedláčkova stezka vznikala v letech 1924 až 1928 a podle turistických podkladů měří celkem 25 kilometrů. Je hodnocena jako středně náročná. Pro návštěvu V Obouch ale není nutné absolvovat celou trasu. Výlet lze přizpůsobit času a kondici a vyrazit z Ostrovce po značení podle toho, zda člověk dává přednost delší túře, nebo kratší procházce s cílem prohlédnout si nejzajímavější úsek toku.
Výlet, při kterém rozhoduje počasí
Cesty v okolí tvoří lesní, polní a šotolinové úseky. Za sucha je putování příjemné a klidné, po dešti se však mohou stát kluzkými nejen přístupové cesty, ale také balvany a břehy. Bezprostřední pohyb podél vody proto nemusí být vždy pohodlný. Koryto řeky není místem pro zkracování trasy ani pro zbytečné sestupování k vodě.
Výchozím bodem může být obec Ostrovec, která leží v krajině soutoku Lomnice a Skalice. Samotná přírodní památka nemá v dostupných podkladech uvedenou jednoznačnou adresu ani návštěvnické centrum, proto je vhodné řídit se mapou a aktuálním turistickým značením. Při návštěvě je třeba respektovat režim chráněného území, nevstupovat do břehových porostů a nerušit živočichy.
Přirozený tok jako hlavní hodnota
V Obouch není lákadlem jediná vyhlídka nebo monumentální stavba. Její působivost vzniká postupně: z šumění vody mezi kameny, stínu olší, úzkého údolí a proměn počasí. Právě zachování tohoto přirozeného charakteru je dlouhodobým cílem ochrany. Péče se zaměřuje na čistotu vody, podporu původní druhové skladby lesů a břehových porostů i na zachování koryta bez zbytečných úprav.
V západní části území se do budoucna počítá také s možností obnovy zazemněných starých ramen toku. I díky tomu je přírodní památka zajímavá nejen jako místo pro výlet, ale také jako názorná ukázka toho, jak důležitá je pro krajinu přirozeně fungující řeka. V Obouch tak nabízí klidnější alternativu k známějším cílům Písecka a Zvíkovska a odmění návštěvníka především tím, co v české krajině není samozřejmostí: živým tokem ponechaným co nejvíce vlastnímu vývoji.