Stačí překročit rušnou křižovatku a před návštěvníkem se otevře úplně jiný svět. Nový park v ostravských Radvanicích pracuje s vrbami, loukou, ovocnými stromy a drobnou vodní tůní. Jeho atmosféra se volně inspirovala venkovskými obrázky Josefa Lady, nejde však o kopii konkrétního obrazu. Spíše o snahu vytvořit klidné, přirozené místo uprostřed městské zástavby.
Z problematického místa vznikl veřejný prostor
Park se nachází u křižovatky ulic Těšínská a Trnkovecká, naproti nedávno opraveným bytovým domům. Původní plocha nebyla příliš lákavá: byla zanedbaná, místy podmáčená, zatížená navážkami a v minulosti sloužila také jako zázemí při budování kanalizace a navazujícího sběrače.
Autoři návrhu Lukáš Lattenberg, Daniel Matějka, Jan Herman a Lucie Žížková se rozhodli obtížný terén nezahladit, ale využít. Park proto nepůsobí jako dokonale rovná plocha s několika lavičkami. Je rozdělen na část se vzrostlejšími dřevinami a otevřenou travnatou plochu, která nabízí prostor pro odpočinek i volnou hru.
Vrbový tunel, dřevěná zvířata a stezky nad mokřinou
Největší pozornost dětí pravděpodobně přitáhnou přírodní herní prvky. Z živých vrb vznikly nízké spletené stavby v podobě tunelu a kopule. Doplnila je dřevěná prasátka a ovečky, terénní modelace a další jednoduché prvky, které nechávají prostor vlastní fantazii. Nejde tedy o klasické hřiště plné plastových atrakcí, ale o prostředí, kde se dá lézt, schovávat, běhat i vymýšlet vlastní hry.
Podmáčená místa zpřístupňují vyvýšené dřevěné chodníky, povalové cesty a schodiště. Jedno schodiště vede od autobusové zastávky, další směrem k Trnkovecké ulici. Konstrukce umožňují projít územím, které bývá po deštích nebo v některých obdobích roku vlhké, aniž by bylo nutné výrazně zasahovat do bylinného patra.
Tůň, vrby a zeleň pomáhají městu
Součástí parku je menší periodická tůň. Vznikla rozšířením koryta stávajícího toku a její podoba se proto může měnit podle srážek a roční doby. Nejde o rybník ani o vodní plochu určenou ke koupání. Okolí doplňují vlhkomilné rostliny, hlavové vrby a vlhká louka.
Vodní prvek má přitom význam nejen estetický. Park je ukázkou takzvané modrozelené infrastruktury: pomáhá zadržovat a vsakovat vodu, vytváří příznivější mikroklima a nabízí prostor pro rozmanitější život. Výsadba zahrnuje devět ovocných stromů, další čtyři stromy v otevřené části, sedm vrb, keřové skupiny, vodní rostliny, parkový trávník a luční společenstva.
Terénní převýšení u frekventované křižovatky má zároveň pomáhat tlumit dopravní hluk. Keře vytvářejí přirozenou clonu mezi parkem, komunikacemi a okolními pozemky. Z místa, které dříve působilo jako zbytková plocha, se tak stal prostor pro krátkou procházku, zastavení i každodenní kontakt s přírodou.
Tip na krátkou rodinnou zastávku
Park je veřejně přístupný a orientačním bodem je právě křižovatka Těšínská a Trnkovecká. Návštěvníci mohou projít mezi staršími stromy, otevřenou loukou a tůní, vyzkoušet dřevěné chodníky nebo nechat děti objevovat vrbové stavby. K dispozici jsou lavičky, stoličky a další mobiliář z kmenů a masivního dřeva. Pěšiny tvoří štěrk a dřevní štěpka.
Místo je vhodné spíše pro kratší rodinný výlet než pro celodenní program. V dostupných podkladech nejsou potvrzeny toalety, občerstvení, vyhrazené parkoviště ani bezbariérovost celé trasy. Po dešti je dobré počítat s vlhčí půdou a kluzkými povrchy. Terénní vlny mohou v zimě posloužit k sáňkování; případné hry na ledu u tůně závisejí na počasí a bezpečnosti, nejde o oficiální kluziště.
Park byl dokončen v srpnu 2026, dříve než se původně předpokládalo, a navazuje na širší snahu městského obvodu Radvanice a Bartovice rozvíjet zeleň a klimaticky odolnější veřejná místa. Podobný směr mají také úpravy okolí Lučiny a rybníka Volný, květnaté louky nebo zelené střechy na autobusových zastávkách. Radvanický park tak není velkou turistickou atrakcí, ale povedenou ukázkou toho, jak může i menší městská plocha získat nový smysl.