Podle místního turistického vyprávění byli 30. dubna 1945 ve Vápence zaživa zahrabáni dva muži: major Rudé armády Georgij Zen Volský a Andrej Novák ze Žiliny. Právě jejich osudy připomíná pomník v údolí Vranča na okraji Nového Hrozenkova. Místo leží stranou běžného ruchu, v krajině, kde se pietní zastavení přirozeně propojuje s pěší trasou do okolních kopců.
Od seskoku na Slovensku k úkrytu u Nováka
Příběh, který uvádí turistická brožura, začíná seskokem Georgije Zen Volského na území Slovenska. Volskij si při něm měl zlomit nohu a dostal se do nemocnice. Odtud podle tohoto podání uprchl a obrátil se na Andreje Nováka, který mu poskytl úkryt. Brožura Volského označuje za majora Rudé armády a člena rozvědky 4. ukrajinské armády.
Muži se podle stejného vyprávění skrývali deset dní. Poté byli zatčeni a vyslýcháni v Žilině. Následoval převoz do Vranče, kde měla být v budově dnešní mateřské školy gestapácká úřadovna. Tam se výslechy opakovaly. Tyto podrobnosti jsou známé především z turistického materiálu; v dostupných podkladech nejsou nezávisle potvrzeny archivním pramenem. Je proto namístě vnímat je jako místní historické podání, nikoli jako závěr doložený více ověřenými zdroji.
Tragický konec ve Vápence
Podle brožury měli být Volský a Novák 30. dubna 1945 při likvidaci úřadovny před postupující frontou odvedeni na místo zvané Vápenka a zaživa zahrabáni. Datum spadá do posledních dnů války, kdy se fronta přibližovala a poměry v regionu se rychle měnily. Pomník tak připomíná nejen dva konkrétní muže, ale také násilí, které zasáhlo horské pohraničí v samém závěru okupace.
Nový Hrozenkov má i další svědectví o válečných represích a odboji, příběh Volského a Nováka je však třeba odlišovat od jiných událostí v obci. Právě zachování této konkrétní paměti dává pomníku význam: připomíná osudy lidí, kteří by bez místních připomínek mohli zůstat jen jmény v krátkém záznamu.
Pietní zastavení na cestě údolím Vranča
Pomník se nachází v údolí Vranča na kraji lesa. Turistická brožura doporučuje dojít k němu po červené místní značce od rozcestí Vranča. Značka pak pokračuje směrem na kopec s výhledy, takže lze pietní zastavení začlenit do delší procházky. Konkrétní stav značení a průchodnost trasy se mohou měnit; před cestou je vhodné ověřit aktuální informace.
Vápenka není památkou, kterou by bylo třeba navštívit kvůli rozsáhlému areálu nebo výstavě. Její síla spočívá v jednoduchosti a v krajině kolem ní. Na chvíli zpomalit, přečíst si připomínku a pokračovat lesní cestou je nenápadný způsob, jak propojit poznávání valašské přírody s připomínáním její minulosti.
Co spojit s návštěvou
Výlet lze rozšířit o cestu na vyhlídkové místo nebo o poznávání samotného Nového Hrozenkova. Turistická brožura zmiňuje také místní muzeum a možnost vyzkoušet si tradiční řemesla po předchozí domluvě. Nabídku i podmínky návštěvy je rozumné ověřit předem. Pomník ve Vápence tak může být součástí klidného půldenního výletu, v němž se střídá lesní krajina, výhledy a zastavení u příběhu, který se odehrál právě zde.