Velké jeřábí jezero není klasické jezero, kam se chodí koupat nebo kolem něj vede pohodlná promenáda. Název označuje především cenný vrchovištní komplex v Krušných horách na území města Přebuz. Místo tvoří rašeliniště, drobná jezírka, tůně a podmáčené plochy, které si zachovaly mimořádnou přírodní hodnotu.
Pro současné návštěvníky je důležitá jedna změna: původní Národní přírodní rezervace Velké jeřábí jezero byla 29. června 2012 zrušena a začleněna do rozsáhlejší Národní přírodní rezervace Rolavská vrchoviště. Označení Velké jeřábí jezero se tak dnes používá hlavně pro historicky vymezenou část tohoto chráněného území.
Rašelina vzniká po staletí
Vrchoviště patří k místům, kde voda a rostliny vytvářejí pomalý, ale významný přírodní proces. Rašeliníky odumírají ve stále podmáčeném prostředí, kde se jejich zbytky rozkládají jen velmi pomalu. Postupně se tak hromadí rašelina a vzniká specifické stanoviště s chudým, kyselým prostředím.
Právě na tyto podmínky se dokázaly přizpůsobit rostliny, které bychom v běžné krajině hledali jen obtížně. V širším prostoru Rolavských vrchovišť byly zaznamenány například rosnatka anglická, blatnice bahenní, hrotnosemenka bílá nebo rašeliník Lindbergův. Jde o druhy spojené s mokřady a vrchovišti, jejichž existence závisí na zachování přirozeného vodního režimu.
V porostech se uplatňuje rašeliník, místy borovice bažinná a vtroušený smrk. Drobná jezírka a tůně přitom nejsou jen malebným doplňkem krajiny. Zadržují vodu, poskytují útočiště specializovaným organismům a pomáhají udržovat charakter celého rašeliniště.
Součást Rolavských vrchovišť
Původní rezervace byla vyhlášena už 4. února 1938. Historicky evidované území mělo podle údajů Agentury ochrany přírody a krajiny rozlohu 26,9 hektaru. Starší podklady uvádějí také dvě rašelinná ložiska: větší severní, které zasahuje směrem ke státní hranici s Německem, a menší jižní, jehož část byla v minulosti narušena těžbou rašeliny. Tyto údaje se vztahují k původnímu vymezení a nelze je automaticky přenášet na celou dnešní rezervaci Rolavská vrchoviště.
Širší chráněný celek leží na náhorní plošině Krušných hor u česko-saské hranice. Patří mezi nejzachovalejší rašeliniště v pohoří a tvoří jednu z hlavních přírodních hodnot Přebuze. Území se zároveň překrývá s evropsky významnou lokalitou Krušnohorské plató a ptačí oblastí Západní Krušné hory. Ochrana zdejší krajiny proto nesměřuje jen k jednomu jezírku, ale k celému propojenému systému mokřadů, rašelinišť a okolních stanovišť.
Krajina, která vyžaduje ohleduplnost
Vrchoviště může na první pohled působit jako tichá, prázdná krajina. Ve skutečnosti jde o velmi citlivé prostředí. Sešlap rašeliny, odvodnění nebo změny v proudění vody mohou poškodit stanoviště, která se obnovují jen pomalu. I proto platí v národních přírodních rezervacích přísnější pravidla než v běžné krajině. Pohyb je možný pouze po vyznačených cestách a návštěvníci musí respektovat zákaz vstupu do některých částí území, stejně jako omezení vjezdu a jízdy na kole.
Do nejcennějších partií se proto není vhodné vydávat bez ověření aktuálních podmínek ochrany přírody. Historické exkurze pořádané v oblasti vedly náročným, místy podmáčeným terénem a počítaly s několika hodinami chůze. Doporučovala se nepromokavá obuv, často dokonce holínky. Tehdejší parkoviště Pod Vysokým vrchem u silnice mezi Přebuzí a Nancy ani popsaná trasa však automaticky neznamenají současnou oficiální návštěvní cestu.
Tip pro poznávání Krušných hor
Velké jeřábí jezero osloví především ty, kdo chtějí poznat méně nápadnou tvář české přírody. Nečeká tu vyhlídka ani výrazná stavební památka. Odměnou je spíš pochopení krajiny, která se utvářela po dlouhou dobu a v níž má význam každý mokřadní záhyb, rašeliník i mělká tůň.
Při plánování návštěvy je praktičtější vycházet z názvu Přebuz, silnice Přebuz–Nancy a aktuálních mapových podkladů než hledat přesnou poštovní adresu. Nejdůležitější je ověřit si přístupnost konkrétní části NPR Rolavská vrchoviště a vydat se jen tam, kde to ochranné podmínky dovolují. Právě ohleduplnost je nejlepší způsob, jak si zdejší vrchoviště zachovat i pro další generace.