Na první pohled působí Venušiny misky jako dílo dávných lidí. Ve vrcholových skalách jsou zahloubené okrouhlé prohlubně, z nichž největší měří v průměru přibližně metr a půl a může zadržet kolem 65 litrů vody. Ve skutečnosti je vytvořila příroda – dlouhé působení vody, zvětrávání a odnos žuly.
Výrazný skalní útvar leží na Smolném vrchu v nadmořské výšce 404 metrů, v katastru Velké Kraše na Jesenicku. Přibližně čtyřhektarové území je od roku 1971 chráněno jako národní přírodní památka. Výlet sem tak spojuje zajímavou geologii, lesní prostředí a místo, které se díky své atmosféře stalo součástí místních pověstí.
Žula, která se měnila po tisíce let
Smolný vrch patří k žulovskému plutonu. Zdejší světlá, středně až hrubě zrnitá hornina se označuje také jako slezská žula. Její vlastnosti umožnily vznik takzvané kulovité odlučnosti: hornina se postupně rozpadala do zaoblených bloků a na jejich povrchu vznikaly různé prohlubně, žlábky a výklenky.
Na utváření skal se podílela srážková voda i chemické a biochemické zvětrávání. Podle odborných výkladů začal proces už v teplejším podnebí třetihor. Později krajinu ovlivnilo pevninské zalednění. Smolný vrch však nenese stopy přímého obroušení ledovcem – během zalednění měl vystupovat nad ledovcovým povrchem jako takzvaný nunatak.
Kromě skalních mís tu návštěvníci uvidí také skalní sedadla a křesla, tafoni, výklenky nebo žlábkové škrapy. Právě soubor těchto tvarů dělá z lokality cenné místo pro geoturistiku a názornou ukázku toho, jak může krajinu proměňovat počasí, voda a čas.
Krátký výlet k vyhlídce
Ke skalám vede schůdná pěšina. Nejčastěji se vyráží z Velké Kraše nebo z Černé Vody; podle výchozího místa jde přibližně o 4,3, respektive 3,8 kilometru. Smolný vrch leží také asi 1,5 kilometru východně od Kobylé nad Vidnavkou. Konkrétní trasu je vhodné naplánovat podle aktuální mapy, protože samotné skalisko nemá vlastní běžnou poštovní adresu.
Vrcholové skály jsou upravené jako vyhlídka a přístup usnadňuje zábradlí. To zde podle ochrany přírody stálo už na začátku 20. století. Do skály jsou vytesané schůdky s nápisem 1879 AK. Výhled může být v současnosti částečně zakrytý vzrostlým lesem, přesto je skalnatý vrchol zajímavým cílem i bez širokého panoramatu. Za mokra mohou být kameny a pěšina kluzké, proto se hodí pevná obuv.
Venušin lid a misky obětních obřadů
Neobvyklé tvary skal daly vzniknout představám o tajemném Venušině lidu. Podle místních pověstí obývají Smolný vrch drobné, skřítkům podobné a laskavé bytosti. S miskami se spojovaly také vyprávěnky o magické moci, sňatku nebo těhotenství po usednutí do jedné z prohlubní.
Starší výklady někdy považovaly skalní mísy za pozůstatky obětních obřadů. Geologie však jejich původ vysvětluje přirozeným zvětráváním žuly. Pověsti přesto k místu patří – ne jako doložený historický popis, ale jako způsob, kterým si lidé po generace vysvětlovali neobvyklé skalní útvary.
Malá rezervace s cenným lesem
Okolí tvoří smíšený les s převahou borovice lesní a buku. Na vrcholu se dochoval fragment reliktního acidofilního boru, kde rostou například vřes, borůvka a brusinka. Chráněné území tak není významné jen kvůli neživé přírodě, ale také pro své rostliny a živočichy.
Byl zde zaznamenán vzácný brouk Abdera triguttata a také několik druhů netopýrů, mimo jiné kriticky ohrožený netopýr velký a netopýr brvitý. Při návštěvě je proto důležité držet se přístupové pěšiny, nezasahovat do skalních mís a nepoškozovat okolní vegetaci. Lezení po nejcennějších skalních tvarech není vhodné. Venušiny misky jsou malým místem, které připomíná, že i nenápadný vrchol v lesích může vyprávět příběh starý miliony let.