Osobní deníky školačky, rodinná paměť a zkušenost ženy, která se odmítla přizpůsobit normalizačnímu Československu. Z těchto vrstev vzniká divadelní performance Věra Jirousová (za svobodna Vařilová), která bude uvedena v pražském prostoru Venuše ve Švehlovce. Prosincové představení je naplánováno na 9. prosince 2026 od 20 hodin.
Od deníků dospívající dívky k portrétu výrazné osobnosti
Věra Jirousová si začala psát deník v lednu 1956, ještě jako školačka. Zápisky z let 1956 až 1963 později vyšly knižně pod názvem Tweety 1956–1963. Zachycují každodennost, dospívání i způsob, jakým mladá dívka vnímala svět druhé poloviny 50. let. Nejde přitom jen o historický dokument. Deníky mají vlastní literární a výtvarný rozměr, protože je doprovodily linoryty Matěje Lipavského.
Právě tento raný, bezprostřední hlas tvoří jednu z důležitých vrstev inscenace. Na jevišti se potkává s pozdější životní zkušeností Věry Jirousové a s pohledem jejího syna Tobiáše, který se podílel na vydání deníků a vychází také z rodinného archivu a vzpomínek.
Život mezi uměním, disentem a undergroundem
Věra Jirousová, rozená Vařilová, se narodila v roce 1944 a zemřela v roce 2011. V 60. letech studovala dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Později působila v bibliografickém oddělení Ústavu teorie a dějin umění Československé akademie věd. Věnovala se také poezii, kurátorské práci a výtvarnému umění.
Její život byl spojen s českým undergroundem, s Ivanem Martinem „Magorem“ Jirousem i s prostředím kolem skupiny The Plastic People of the Universe. Po podpisu Charty 77 nemohla veřejně publikovat a její básnické sbírky vycházely v samizdatu. Inscenace tak připomíná osobnost, jejíž vlastní tvorba a odborná práce někdy zůstávaly ve stínu známějších mužů z jejího okolí.
Dvě perspektivy jednoho života
Performance nestaví pouze na biografickém výčtu. Propojuje pohled dospívající Věry Vařilové s perspektivou syna, který s matkou sdílel pozdější život v prostředí českého undergroundu. Osobní materiály díky tomu nevystupují jako uzavřený archiv, ale jako živý prostor pro hledání vztahu mezi minulostí a přítomností.
Předlohou se staly rané deníky, korespondence, dosud nezpracovaný archiv i výpovědi Tobiáše Jirouse. Divadelní tvar tak může návštěvníkům přiblížit Věru Jirousovou nejen jako signatářku Charty 77, ale také jako mladou ženu, básnířku, historičku umění a matku. Důležitou součástí příběhu je napětí mezi soukromým hlasem a veřejným tlakem doby.
Venuše ve Švehlovce jako místo setkání s minulostí
Inscenaci připravili dramaturgyně Alžběta Burianová a režisér Adam Svozil, scénografii vytvořila Pavla Kamanová a hudbu Kryštof Blabla. Účinkují Anna Trojanová a Klára Trojanová. Představení trvá přibližně 100 minut a je uváděno v rámci festivalu Venušiny dny 2026.
Venuše ve Švehlovce sídlí v pražské čtvrti Žižkov na adrese Slavíkova 22, Praha 3. Právě komorní kulturní prostor je vhodný pro inscenaci založenou na intimních zápiscích, rodinných stopách a paměti. Vedle prosincového termínu program uvádí také samostatná představení 19. října a 16. listopadu 2026.
Prosincové uvedení je naplánováno na středu 9. prosince 2026 od 20 hodin. Vstupné se podle dostupných údajů pohybuje přibližně mezi 290 a 450 korunami; konkrétní cenu i dostupnost míst je vhodné před návštěvou ověřit u pořadatele, protože program i prodej vstupenek se mohou změnit.