Roubená stodola z Boru u Skutče, slavnostně zpřístupněná 9. května 2026, završila původní koncepci areálu Veselý Kopec. Po 54 letech budování tak vznikl celek, který názorně ukazuje nejen to, jak lidé na venkově bydleli, ale také jak hospodařili, zpracovávali úrodu a využívali vodní sílu. Veselý Kopec je dnes expozičním areálem Muzea v přírodě Vysočina, dříve známého jako Soubor lidových staveb Vysočina.
Stodola, která doplnila statek
Nový objekt stojí u statku přeneseného z Mokré Lhoty, jemuž původní stodola chyběla. Expozice proto přirozeně doplňuje hospodářské zázemí usedlosti a připomíná podobu venkova v 50. letech 20. století. Návštěvníci v ní najdou například dřevěný čisticí mlýnek na obilí nebo vyorávač brambor zvaný čert.
Stavba zaujme také konstrukcí. Střechu nenesou obvodové roubené stěny, jak bývá u stodol obvyklé, ale vnitřní dřevěné sloupy. Konstrukce pochází z 19. století a přibližně třetina jejích částí zůstala původní. Transfer z Boru u Skutče tak není jen přesunem staré budovy, ale i ukázkou citlivé záchrany venkovské architektury.
Jeden dům zůstal na místě, ostatní putovaly
Myšlenka vybudovat na Veselém Kopci muzeum lidového stavitelství vznikla už v 60. letech 20. století. Za jejím uskutečněním stál Luděk Štěpán, který v okolí prováděl průzkumy lidové architektury. První interiér, tkalcovská světnička v usedlosti číslo 4, se návštěvníkům otevřel v roce 1972.
Většina staveb byla na Veselý Kopec přenesena z oblasti označované jako České Horácko. Výjimkou je usedlost Pilných čp. 4, která stojí na svém původním místě. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1654 a usedlost patří k nejstarším dochovaným dokladům lidového stavitelství v oblasti Železných hor.
Obytná část ukazuje skromné zázemí rodiny: jedinou vytápěnou světnici, síň a dvě komory. K hospodářskému vybavení patří chlévy, stodola se slaměnou střechou, holubník i chladič na louce. Komory nad chlévy mohly původně sloužit k sušení chmele, který mířil do pivovaru v nedalekém Dřevíkově. Právě podobné drobnosti dávají prohlídce konkrétní lidský rozměr.
Muzeum, kde se věci stále hýbou
Veselý Kopec nepůsobí jako kulisa složená z dekorativních chalup. Výraznou část areálu tvoří technické památky poháněné vodou: obilní mlýn, pila, olejna a stupník na tříslo. Všechny využívají původní náhon, který byl na Veselém Kopci vybudován už v 16. století.
Za pozornost stojí také polygonální stodola ze Sádku u Poličky. Na původním místě stála od roku 1680 a na Veselý Kopec byla přenesena v roce 1972. Její čtrnáctiboká konstrukce podle muzea nemá v České republice obdobu. Uvnitř se nachází expozice venkovských povozů, saní a hasicích stříkaček.
Smyslem areálu je zachytit každodennost drobných zemědělců od poloviny 19. do poloviny 20. století. Návštěva proto vede od bydlení přes chov zvířat a zpracování obilí až k řemeslům a sezonním pracím. Během roku muzeum připravuje ukázky lidových obyčejů, tradičních pracovních postupů, lidové stravy i zpracování zemědělských plodin.
Výlet s programem i bez něj
V roce 2026 doplňují stálé expozice výstavy Uzlík sem, uzlík tam aneb Síťování na Horácku a Když obyčeje kvetou, plánované do 1. listopadu. Na 5. září je připraven Den s řemesly, při němž bude možné sledovat tradiční postupy a některé si také vyzkoušet. Podobné programy jsou jedním z důvodů, proč se na Veselý Kopec vyplatí vracet.
Areál je kulturní památkou od roku 2003. Prohlídka obvykle zabere přibližně hodinu a půl a vede kopcovitým terénem. Parkoviště leží asi 250 metrů od vstupu, přímo v areálu funguje Hospoda Na Vejměnku. Aktuální otevírací dobu, vstupné a program je vhodné před cestou ověřit, protože se v průběhu sezony mění.
Veselý Kopec lze spojit s dalšími částmi Muzea v přírodě Vysočina – s památkovou rezervací Betlém Hlinsko nebo vodním kovacím hamrem ve Svobodných Hamrech. Nejde o jediný souvislý areál, ale společně nabízejí pozoruhodný pohled na život, práci a technické dovednosti lidí v české krajině.