U silnice ve Věžničce stojí skupina sedmi malých sklípků, které na první pohled snadno přehlédnete. Právě ony ale vyprávějí příběh o tom, jak se obyvatelé vesnice museli přizpůsobit vodě, půdě i způsobu hospodaření. Místně se jim říká lochy a podobné stavby patří k pozoruhodným, i když nenápadným dokladům venkovského života na Vysočině.
Sklepy, které vznikly kvůli záplavám
Věžničkou protéká Jamenský potok a jeho voda v minulosti často vystupovala z koryta. Než došlo na začátku 20. století k regulaci toku, bývaly domy v údolí ohrožené záplavami. Sklep pod chalupou proto nebyl v blízkosti potoka bezpečným řešením. Vlhkost a prosakující voda by mohly znehodnotit zásoby, které měly rodinám vydržet přes zimu.
Obyvatelé využili obecní pozemky ve svahu směrem k Polné. Do něj vyhloubili samostatné skladovací prostory, oddělené od obytných domů a položené výše než dno údolí. Regulace Jamenského potoka probíhala podle místních údajů v letech 1906 až 1907, širší historické podklady ji kladou přibližně do období 1905 až 1909. Ani poté však nebyl důvod lochy rušit. Už zavedené sklípky zůstaly praktickou součástí obce.
Brambory, řepa a zásoby na další rok
Typický loch má podle popisů přibližně dva a půl krát čtyři metry. Není příliš vysoký, zato poskytuje stabilnější podmínky než běžné venkovní skladování. Sloužil hlavně k uchování brambor, bílé řepy a další úrody. Vnitřek mohl být rozdělen dřevěnou přepážkou a ve stěnách bývaly výklenky pro vybrané kusy řepy určené k jarní výsadbě.
Zajímavým prvkem je větrací otvor ve stropě. Pomáhal odvádět vlhkost a mohl sloužit také k nasypávání brambor. Na povrchu býval chráněný malou stříškou. Jeden ze sklípků náležel místní pastoušce, takže skladovací prostor nebyl určen pouze majetnějším hospodářům, ale mohl sloužit i nemajetným obyvatelům obce.
Lochy tak nebyly ozdobou ani reprezentační stavbou. Jejich hodnota spočívala v každodenní praktičnosti. Zámek na dveřích navíc může naznačovat, že konkrétní sklípek někdo stále používá. Věžnické sklepy proto nejsou jen připomínkou minulosti, ale v některých případech také pozůstatkem živé hospodářské tradice.
Jsou opravdu středověké?
O loších se někdy mluví jako o středověkých stavbách. Takové označení je však u Věžničky potřeba brát s rezervou. U podobných venkovských sklepů na Vysočině se připouštějí kořeny sahající do pozdního středověku, přesné datování konkrétních věžnických sklípků ale dostupné podklady nepotvrzují.
Jisté je, že jde o tradiční typ stavby rozšířený i jinde v regionu. Podobné lochy lze najít například v Loučkách, Dobroutově u Polné nebo v Nové Vsi u Batelova. Samotné slovo „loch“ se obvykle vysvětluje jako označení odvozené z němčiny ve významu díra či otvor. Ani původ názvu však sám o sobě neprokazuje stáří konkrétního sklepa.
Nenápadná zastávka mezi Jihlavou a Polnou
Věžnička leží přibližně tři kilometry jižně od Polné a asi dvanáct kilometrů severovýchodně od Jihlavy. Nejvýraznější skupina sklípků se nachází u silnice, další jsou rozptýlené v centrální části obce a na dalších místech. Při návštěvě stojí za pozornost také údolí Jamenského potoka a návesní prostor, které pomohou pochopit, proč byly sklepy vybudovány právě ve svahu.
Obec je uváděna jako zastávka cyklistické trasy z Jihlavy přes Věžničku do Polné. Z Jihlavy přes Věžničku vede trasa přibližně na 13,6. kilometru, takže lochy mohou být příjemným zpestřením výletu krajinou Jihlavska. Nejde přitom o klasický návštěvnický areál s pokladnou nebo pravidelnými prohlídkami. Nejbezpečnější je prohlédnout si sklípky zvenčí a respektovat, že některé mohou být soukromé, zamčené a stále využívané. Do jejich interiéru je vhodné vstupovat pouze se svolením vlastníka.