V Čáslavské ulici v Ronově nad Doubravou stojí dům, v němž se neobvykle propojují tři umělecké světy. Vila připomíná malíře Antonína Chittussiho, rodáka z tohoto města, zároveň je však sama dílem sochaře Františka Bílka. Právě v její někdejší obytné architektuře dnes sídlí Galerie Antonína Chittussiho.
Na první pohled může objekt působit jako klidná historická vila v mírném svahu. Při bližším pohledu ale nabídne řadu detailů, které z ní činí pozoruhodnou kulturní památku. Návštěva proto není jen cestou za výstavou, ale také za Bílkovým pojetím prostoru, světla a řemeslného zpracování.
Letní sídlo navržené Františkem Bílkem
Vila s číslem popisným 309 vznikla podle návrhu Františka Bílka z roku 1932. V Ronově nad Doubravou byla postavena během následujících dvou let pro Bílkova švagra, pražského lékaře Jaromíra Nečase, a jeho manželku Ludmilu. Původně nešlo o veřejnou budovu, ale o soukromé letní sídlo.
Stavba má podélný trojtrakt a je vložena do mírně svažitého terénu. Její nejvýraznější částí je centrální čtvercová hala, která prochází dvěma podlažími. Právě tento prostor bývá označován za umělecky nejcennější interiér celé vily. K hale přiléhá pět místností, původně chápaných jako samostatné obytné prostory, a podobné uspořádání se opakuje také v patře.
Schodiště jako hlavní umělecký detail
Z patrové haly vede do horního podlaží dubové schodiště. Jeho zábradlí není pouze praktickým prvkem, ale výrazným řezbářským dílem Františka Bílka. Právě takové detaily připomínají, že autor nevnímal dům jen jako soubor místností. Architektura se zde stává prostředím, v němž mají své místo materiál, symbolika i ruční práce.
K vile patří také dva venkovní reliéfy. Bronzová Hlava Kristova má rozměry 70 × 60 centimetrů, terakotová luneta Jak čas utíká měří 202 × 234 centimetrů. Spolu s půdorysem domu, halou a schodištěm vytvářejí celek, který stojí za pozornost i v době, kdy se uvnitř nekoná výstava.
Od Nečasovy vily k pamětní síni
Manželé Nečasovi věnovali vilu v roce 1954 obci Ronov nad Doubravou. Jejich záměrem bylo, aby dům sloužil kulturním účelům. O několik let později se tato představa naplnila: v roce 1961 v objektu vznikla Pamětní síň Antonína Chittussiho.
Chittussi se v Ronově nad Doubravou narodil, a vila tak získala přirozenou vazbu k místní historii. Z pamětní síně se v 80. letech vyvinula galerie nesoucí jeho jméno. Objekt tak dodnes spojuje připomínku významného malíře s dílem Františka Bílka a s příběhem konkrétní rodiny, která dům původně využívala.
Podle městského zpravodaje fungovala vila od roku 1992 jako stálá galerie s přibližně šedesáti obrazy z depozitních sbírek Národní galerie v Praze. Uváděna byla díla Antonína Chittussiho a dalších krajinářů, například Františka Kavána, Bohuslava Dvořáka, Otakara Lebedy, Jana Holuba, Oldřicha Blažíčka nebo Jindřicha Pruchy. Tato stálá expozice však byla podle stejného pramene v roce 1997 zrušena a nelze ji zaměňovat se současnou nabídkou objektu.
Co vědět před návštěvou
Bílkova, někdy také Nečasova, vila je evidována jako kulturní památka. Nachází se na adrese Čáslavská 309 v Ronově nad Doubravou. Městský web uvádí, že v současnosti není trvale otevřena. Pokud si tedy chcete prohlédnout interiér nebo zjistit, zda se právě koná výstava či kulturní akce, je vhodné ověřit aktuální možnosti přímo u města a návštěvu si předem domluvit.
Pro návštěvníka, který poznává české regiony, je vila zajímavá právě svou vrstevnatostí. Není jen galerií připomínající místního rodáka, ale také dochovaným příkladem Bílkovy práce s obytným prostorem. I když se její návštěvní režim může měnit, stojí za to zařadit ji do putování Ronovem nad Doubravou a vnímat ji jako místo, kde se historie města setkává s moderním uměním první poloviny 20. století.