Ve Vlčnově se potkávají dva světy Jiřího Jilíka: každodennost venkovské školy a velký svět slováckých tradic. Právě tady po studiích učitelství na Masarykově univerzitě strávil devět let jako učitel základní školy. Zkušenosti z obce, jejího školního prostředí i běžného života se později staly důležitým zdrojem jeho literární a filmové tvorby.
Vesnická škola jako inspirace pro film a knihu
Jilíkův pobyt ve Vlčnově se nejvýrazněji propsal do příběhů spojených s filmem Pětka s hvězdičkou a knihou Pět statečných. Ta zachycuje školní prostředí, žákovské rošťárny a drobné každodenní situace ze slovácké školy v 70. letech 20. století. Postavy vycházejí z reálných lidí, nejde však o přesný dokument jedné vlčnovské třídy.
Kniha kombinuje Jilíkovy vlastní vzpomínky s příběhy, které se odehrály jiným lidem a také na jiných místech. Později vyšla rovněž pod názvem U nás na Slovácku. Film vznikl podle Jilíkova scénáře a s Vlčnovem je spojen především tematicky a inspiračně; podle podkladů se natáčel v Čejkovicích. Pro návštěvníka tak může být zajímavější hledat v obci atmosféru a prostředí, z něhož příběhy vyrůstaly, než konkrétní filmové kulisy.
Od školní tabule ke krojovému plesu
Jiří Jilík nebyl pouze spisovatelem vzpomínkové prózy. Působil v regionální žurnalistice, ve Filmovém studiu Zlín, ve Slováckých novinách i ve Slováckém muzeu. Dlouhodobě se věnoval historii, folkloru, lidovým obyčejům, regionální paměti a lidové magii.
Ve Vlčnově se zapojil také do místního kulturního života. V roce 1972 stál jako učitel a vedoucí tehdejší Osvětové besedy u vzniku krojového plesu. Ten se postupně stal jednou z příležitostí, při nichž se veřejně představoval nový vlčnovský král. Jilík později působil také jako předseda pořadatelské organizace Jízdy králů a jako autor či moderátor programů Vlčnovských slavností.
Jízda králů, která žije každý rok
Vlčnovská jízda králů patří k nejvýraznějším živým tradicím na Slovácku. V roce 2011 byla zapsána na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Každoročně obcí projíždí krojovaní chlapci s králem a jeho družinou. K tradici se váže také vyprávění o útěku Matyáše Korvína v ženském přestrojení. Jde o tradovanou legendu, nikoli o historicky prokázanou událost.
Největší síla jízdy králů spočívá v tom, že nejde jen o podívanou pro návštěvníky. Na přípravách se podílejí rodiny, spolky, muzikanti, tanečníci i pořadatelé a obyčej se předává mezi generacemi. Termín i doprovodný program se mohou měnit, proto je vhodné ověřit aktuální informace před cestou.
Kroj, usedlost a muzeum pálenic
Vlčnov má vlastní výrazný krojový typ, který se liší od oděvu v jiných slováckých obcích. K jeho širší popularizaci přispěla účast Vlčnovjanů na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze v roce 1895. Kroj zde není jen součástí slavnostního programu, ale viditelným znakem místní identity.
Za pozornost stojí také památkově chráněná hospodářská usedlost čp. 65. V jejím dvoře sídlí Muzeum lidových pálenic, které představuje podomáckou výrobu slivovice a dalších ovocných destilátů na moravsko-slovenském pomezí. Expozice doplňuje obraz regionu o praktickou stránku života, který se odehrával mimo školu, kostýmované slavnosti i velké folklorní scény.
Z Vlčnova do Bílých Karpat
Jilíkův vztah ke Slovácku se neuzavírá hranicemi Vlčnova. V knihách Žítkovské čarování a Do země bohyní a zbojníků se vydává k Moravským Kopanicím a do podhůří Bílých Karpat. Věnuje se zde žítkovským bohyním, lidové magii, zapomenutým příběhům i historii krajiny na pomezí Moravy a Slovenska.
Vlčnov proto může sloužit jako dobrý začátek širšího poznávání jihovýchodní Moravy. Návštěva jízdy králů, krojových tradic a muzea se dá přirozeně spojit s literární stopou Jiřího Jilíka, regionální historií i cestou směrem k Bílým Karpatům. Právě v propojení živé obce, paměti a krajiny spočívá půvab místa, které není jen kulisou známého folklorního rituálu.