Král na bílém koni, růže v ústech, mlčenlivý výraz a po boku pážata s tasenými šavlemi. Tak vypadá jeden z nejvýraznějších obrazů Slovácka, který se každoročně odehrává ve Vlčnově. Jízda králů zde není pouhou ukázkou folkloru pro návštěvníky, ale událostí, do níž se zapojuje celá obec.
UNESCO ocenilo živý obyčej
Oficiální název zápisu na Reprezentativním seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva zní Jízdy králů na jihovýchodě České republiky. Zápis byl proveden 27. listopadu 2011 a netýká se jediné slavnosti. Vlčnov je však její nejznámější podobou; další pravidelně pořádané jízdy se dochovaly například v Hluku, Kunovicích a Skoronicích.
Smyslem zápisu není jen ochrana krojů, hudby nebo působivé podívané. Důležitá je především skutečnost, že se obyčej předává mezi generacemi a stále má své místo v životě obce. Rodina krále se stará o přípravu chlapce i náročné zajištění slavnosti, legrúti vytvářejí družinu, švadleny a znalci krojů připravují oděvy a další lidé se věnují výzdobě koní. Zvolení syna králem je proto velkou ctí, ale také závazkem.
Král, pážata a legrúti
Jízda má podobu obřadní objížďky Vlčnova. V čele jedou vyvolávači, kteří pronášejí veršované výzvy a za své vystoupení žádají od přihlížejících příspěvek do královského pokladu. Za nimi postupuje královská družina. Pážata oblečená podobně jako král jej chrání tasenými šavlemi a dohlížejí na jeho bezpečí.
Samotným králem bývá chlapec přibližně ve věku devíti až dvanácti let. Ženský obřadní kroj a růže v ústech odkazují k jeho mlčenlivosti. Mluvit za něj nesmějí ani okolnosti, které by jinak k průvodu patřily – jeho roli během jízdy zastupují ostatní členové družiny.
Významnou úlohu mají legrúti, tedy mládenci konkrétního ročníku. Tradičně šlo o generaci spojovanou s odchodem na vojnu a s přechodem do dospělosti. Dnes se vojenský význam vytratil, generační princip však zůstal. Právě legrúti mají právo i povinnost vyhledat a vyžádat krále u jeho rodičů a připravit vlastní vyvolávky.
Obyčej s nejasným původem
Kořeny jízd králů se nejčastěji hledají v dávných obyčejích spojených s úrodou, plodností a přijetím mladíků mezi dospělé členy společenství. Přesný vznik však odborníci nedokážou jednoznačně určit. Známé vyprávění o uherském králi Matyáši Korvínovi, který měl prchat v ženském oděvu s růží v ústech, je spíše pozdějším výkladem než doloženým historickým počátkem tradice.
O jízdách králů existují zprávy už z konce 16. století. Vlčnovská podoba je konkrétněji zachycena v 19. století, mimo jiné v popisu rodáka Jana Janči a na fotografiích Josefa Klvani z roku 1890. O několik let později ji na plátně zachytil malíř Joža Uprka. Jízda se objevila také na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze v roce 1895.
Vlčnov během slavnostního víkendu
Hlavním okamžikem bývá nedělní objížďka obce, na niž navazuje krojový průvod a program v amfiteátru V Jamě. Návštěvníci mohou sledovat také strojení koní, navštívit jarmark, rukodělné ukázky nebo folklorní a dechovou hudbu. Večer se pozornost přesouvá do Vlčnovských búd, tradičních vinohradnických staveb, kde se setkávají místní i hosté u cimbálové muziky.
Slavnost je přitom jen jednou možností, jak Vlčnov poznat. Vesnická památková rezervace s búdami doplňují chráněné hospodářské usedlosti a Rolnický dům čp. 57. V nich lze nahlédnout do tradičního bydlení, hospodaření i vybavení venkovské domácnosti. Usedlost čp. 65 hostí Muzeum lidových pálenic, které představuje podomáckou výrobu destilátů na moravsko-slovenském pomezí.
Kdo chce obec projít klidněji mimo hlavní nápor slavností, může se vydat mezi búdy a vinohrady a využít místní naučnou hru Vlčnovská hledačka. Vlčnov lze spojit také s cyklovýpravou po Stezce Ryzlinku rýnského – Královské, která propojuje obce spjaté s jízdami králů.
Tradice, která se proměňuje
Vlčnovská jízda se konala i za druhé světové války a ve 20. století byla podle dostupných údajů přerušena jen v letech 1952 a 1965. Od roku 1977 připadá její termín na poslední květnovou neděli. Vlčnovské slavnosti nesou své dnešní označení od roku 1962 a postupně k obřadu přibyl rozsáhlý kulturní program.
Další ročník je podle pořadatelů naplánován na 29. a 30. května 2027. Konkrétní program, trasu průvodu i otevírací dobu památek je vhodné před cestou ověřit. Největší kouzlo Vlčnova však zůstává stejné: návštěvník tu nesleduje folklor odtržený od života, ale tradici, kterou místní stále sami vytvářejí.