V Kunovicích se při hodech na chvíli mění běžný rytmus města. Ulice zaplní krojovaná chasa, zazní hudba a zpěv a pozornost se soustředí na symbol, který dal slavnosti jméno: hodové právo. To připomíná někdejší pravomoc rychtáře a během hodů se stává znamením autority stárka, tedy představitele hodové chasy.
Právě v tom spočívá půvab kunovické slavnosti. Nejde jen o program určený divákům, ale o společenský obřad, v němž se propojuje obecní samospráva, víra, rodinné vazby, hudba i sousedské setkávání. Tradice hodů s právem na Uherskohradišťsku byla v roce 2019 zapsána na Národní seznam nemateriálního kulturního dědictví.
Od poděkování za úrodu k městské slavnosti
Hody mají kořeny v poděkování za sklizenou úrodu a v přání, aby se dařilo i v dalším roce. Na Uherskohradišťsku se tato tradice udržuje v desítkách obcí a měst. Její základní podobou je obchůzka: chasa v krojích prochází obcí, zastavuje se u domů stárků a propojuje hudbu, tanec a zpěv s přímým kontaktem místních obyvatel.
Významnou součástí bývá žádání o povolení hodů u představitele obce. V Kunovicích se tento motiv odehrává na radnici, kde chasa žádá o hodové právo. Zdobená hůlka nebo šavle tak není jen dekorací. Navazuje na starší obecní řád a připomíná dobu, kdy rychtář své právo během slavnosti předával chase nebo jejímu představiteli. Výzdoba se v průběhu času proměňovala a dnes ji tvoří například pentle, zeleň, porta, skládané stužky nebo látkové květy.
Mísa s ovocem a další kunovické zvláštnosti
Kunovická podoba hodů má vedle společných slováckých znaků i vlastní výrazné atributy. Starší stárka při slavnosti nese mísu s ovocem. Ta odkazuje k úrodě, za kterou se děkuje, a zároveň působí jako působivý obrazový symbol celé tradice. Vedle krojů, práva a hudebních nástrojů připomíná, že hody nevyrůstaly z divadelního scénáře, ale z někdejšího života venkovské komunity.
Součástí programu bývá večerní taneční zábava, zavádění dívek do tance a další obchůzky po městě. V Kunovicích se dochovalo také vození berana. Konkrétní podoba jednotlivých bodů se může mezi ročníky měnit, podstatné však zůstává propojení průvodu, tance, zpěvu a veřejného prostoru.
Hody, které putovaly kalendářem
Zajímavý je také vývoj termínu slavnosti. Kunovice původně náležely k farnosti v Sadech, dříve označovaným jako Derfle, a hody se proto slavily v blízkosti svátku Narození Panny Marie 8. září. Od roku 1753 se konaly také menší hody, takzvané hodky, spojené s poutí ke svatým Petru a Pavlu, patronům kunovického kostela.
Po roce 1786 se termín přesunul na třetí neděli v říjnu. Šlo o takzvané císařské hody, jejichž jednotné konání zavedl patent Josefa II. Svatováclavské hody se v Kunovicích slaví od roku 1918. Toto označení ovšem nemusí vysvětlovat celý historický původ dnešní slavnosti. Místní farnost upozorňuje také na souvislost s posvěcením kostela svatých Petra a Pavla, které podle jejího podání proběhlo 14. října 1803.
Od kostela přes radnici do ulic
Kostel svatých Petra a Pavla je přirozeným místem zahájení hodového dne. Koná se zde mše za hodovou chasu a duchovní část slavnosti se odtud propojuje s děním v ulicích. Kostel je kulturní památkou; jeho nejstarší jádro se podle památkových údajů nachází v kněžišti ze 16. století, zatímco další výstavba pokračovala v 18. a 19. století.
Návštěvu lze spojit také s poznáváním dalších míst v Kunovicích. Památkový domek v ulici Záhumní ukazuje podobu místního obydlí přibližně do roku 1930. Dochovala se v něm síň s černou kuchyní, izba s kachlovými kamny a pecí i tradiční svatý kout. Prohlídku je však třeba předem domluvit s Městským informačním centrem.
Hody s právem v Kunovicích jsou na rok 2026 plánovány od pátku 25. do neděle 27. září. Očekávat lze krojovaný průvod, hudbu, tanec, žádání o právo, večerní zábavu i nedělní obchůzku s beranem. Přesné časy, účinkující a jednotlivá místa programu je vhodné před cestou ověřit u Městského informačního centra Kunovice, protože aktuální kalendář uvádí zatím především termín a základní charakter slavnosti.