Jen málokteré místo v Česku dokáže tak názorně spojit dějiny komunistické perzekuce s příběhem uranového hornictví. Památník Vojna Lešetice nedaleko Příbrami zachovává areál bývalého zajateckého, pracovního a vězeňského tábora. Za plotem, mezi původními budovami a pietními místy, se návštěvník setká s historií lidí, které totalitní režim připravil o svobodu a nasadil na práci v dolech nebo při budování samotného tábora.
Od válečných zajatců k politickým vězňům
Areál vznikal v letech 1947 až 1949 jako pracovní tábor pro německé válečné zajatce. Název získal podle blízkého vrchu Vojna, který se zvedá do výšky 666 metrů. Po odsunu zajatců se místo od poloviny roku 1949 proměnilo v tábor nucených prací.
Takzvaní chovanci sem byli často umisťováni z politických důvodů a bez řádného soudního řízení. Počty rychle rostly: v březnu 1950 jich zde bylo 530, o rok později už 761. Od roku 1951 byl tábor reorganizován na nápravně pracovní tábor Vojna, známý také jako NPT-U, určený pro odsouzené vězně.
Mezi nimi převažovali političtí vězni, které komunistický režim označoval za zvlášť nebezpečné státní zločince. Tresty za velezradu, vyzvědačství, pokus o opuštění republiky nebo podvracení režimu často dosahovaly deseti a více let. V areálu však byli také kriminální, retribuční vězni a takzvaní černí obchodníci. Prošli jím vojáci ze západní i východní fronty, vědci, umělci, duchovní, politici i sportovci.
Uran jako důvod tvrdé práce
Vojna souvisela s poválečným rozvojem příbramského uranového revíru. Právě uran měl pro komunistické Československo mimořádný strategický význam a jeho těžba v regionu pokračovala od roku 1948 až do roku 1991. Vězni byli nasazováni v příbramských dolech, zároveň se podíleli na rozšiřování tábora, výstavbě nové části Příbrami a zajišťování jeho každodenního chodu.
Mezi první těžební pracoviště patřily šachty Vojna I a II. Rozsah zdejšího hornictví připomínají údaje za celý příbramský revír: vzniklo v něm 23 kilometrů jam a více než 2 000 kilometrů chodeb a překopů, zpracováno bylo 48 432 tun uranu. Tato čísla se týkají celého revíru, nikoli pouze práce vězňů z Vojny.
V roce 1953 vznikl u šachty číslo 11 poblíž Bytízu další velký tábor označený písmenem Z. Vojna byla zrušena k 1. červnu 1961, mimo jiné v souvislosti s úbytkem vězňů po amnestii v roce 1960. Část zbývajících vězňů přešla právě do Bytízu. Samotný areál pak až do roku 2000 využívala armáda.
Co z původního tábora zůstalo
Dnes se v areálu dochovalo šestnáct historicky nejdůležitějších staveb. Prohlídka vede například do bývalého velitelství, ubytovacího objektu G, kulturního domu, vězeňské ošetřovny, bunkru nebo takzvané korekce. Ta sloužila jako trestní zařízení uvnitř tábora a připomíná represivní stránku jeho fungování. Ostatní objekty zase ukazují každodenní provoz vězeňského areálu, od ubytování přes zdravotní péči až po trávení omezeného volného času.
V budově velitelství je umístěna expozice Perzekuce po únoru 1948 a III. odboj. Historii místa přibližují také konkrétní osudy vězňů, mezi nimiž byli například generálové Tomáš Sedláček a František Chábera, spisovatelé Jiří Stránský, Karel Pecka a Zdeněk Rotrekl nebo voják Rudolf Pernický. Známým projevem odporu byla hladovka v červenci 1955. Podle muzejních údajů po ní následovalo jedenáct nových rozsudků za velezradu a pobuřování.
Uran, umění a paměť
Samostatná expozice Uran v českých dějinách sleduje vývoj uranového hornictví za poslední dvě století a jeho dopad na vědu, techniku i společnost. Doplňují ji modely, důlní exponáty a více než stovka vyobrazení. Venku je k vidění skanzen důlní techniky a po povrchové trase dlouhé 300 metrů může návštěvníky vézt hornický vláček; jeho jízdu je třeba předem objednat.
Areál doplňuje také venkovní expozice soch Jiřího Sozanského, zaměřená na člověka vystaveného tlaku totalitní moci. V roce 2010 zde byl odhalen Památník obětem komunismu. Třetí prohlídková trasa vede do Galerie Orbis Pictus: Europa se současným evropským uměním a takzvaným Nekonečným plátnem.
Místo, které vyžaduje čas a respekt
Památník vznikl z rozhodnutí vlády z roku 1999, kulturní památkou se stal v lednu 2001 a po rekonstrukci byl otevřen veřejnosti 18. května 2005. Hornické muzeum Příbram jej označuje za autenticky dochovaný vězeňský areál, svého druhu ojedinělý ve střední Evropě.
Vojna není běžný skanzen ani výletní zastávka na pár minut. Expozice pracují s vězněním, politickými procesy, nucenou prací, úmrtím a násilím, a návštěva proto působí především jako setkání s pamětí místa. Areál leží u Lešetic přibližně osm kilometrů od Příbrami. Parkování je zdarma, vstupné i otevírací doba se mohou měnit podle sezony; část expozic je bezbariérová.