Za nenápadným průjezdem z Karmelitské ulice čeká prostor, který působí téměř jako tajná scéna ukrytá uprostřed Malé Strany. Vrtbovská zahrada není rozlehlým parkem, ale komorní barokní kompozicí ve svahu Petřína. Na ploše přibližně 3 000 metrů čtverečních dokáže nabídnout architekturu, sochařství, malířství, pečlivě utvářenou zeleň i jeden z působivých výhledů na historickou Prahu.
Tři terasy místo velkého parku
Zahrada vznikla přibližně v letech 1715 až 1720 u Vrtbovského paláce pro Jana Josefa hraběte z Vrtby, tehdejšího nejvyššího purkrabího Pražského hradu. Návrh vytvořil architekt František Maxmilián Kaňka. Nepravidelný pozemek, který se směrem vzhůru zužuje, proměnil v terasovitou zahradu italského typu.
Tři hlavní úrovně spojují schodiště a opěrné zdi. Každá terasa nabízí jiný pohled na celek a postupně návštěvníka vede vzhůru. Barokní zahrada zde proto nepůsobí jako jediný obraz, ale spíše jako sled scén, v nichž se střídají průhledy, plastiky, zeleň a architektonické detaily. Nejvýše položený gloriet, někdy označovaný také jako teatron, tento výstup završuje vyhlídkou.
Barokní umění pod širým nebem
Vrtbovská zahrada je cenná především tím, že jednotlivé druhy umění nesoustřeďuje odděleně. Na její podobě se podíleli významní představitelé českého baroka. Sochařskou výzdobu vytvořil Matyáš Bernard Braun nebo jeho dílna, fresky v přízemním sále známém jako sala terrena namaloval Václav Vavřinec Reiner.
Na schodištích a terasách se objevují postavy antických bohů, například Apollon, Merkur, Diana, Junona, Minerva, Jupiter a Vulkán. Doplňují je dekorativní vázy, kašny a další prvky, které zahradě dodávají slavnostní charakter. Vstupní bránu zdobí kopie plastiky Atlanta nesoucího globus a alegorie Hojnosti a Bohatství. Originály těchto děl jsou uloženy v lapidáriu Národního muzea.
V sala terreně se dochovala Reinerova fresková výzdoba s motivy Venuše, Adonise a alegorie umění. Prostor dnes neslouží jen prohlídce, ale také koncertům klasické hudby. Zahrada tak zůstává místem, kde se historická výzdoba přirozeně propojuje s kulturním životem.
Výhled, který je součástí kompozice
Nejvyšší část zahrady není jen zakončením schodiště. Z glorietu se otevírá pohled na Pražský hrad, chrám svatého Mikuláše, střechy Malé Strany a další části historického centra. Výhled zde není náhodným bonusem, ale jedním z promyšlených účinků celé zahradní kompozice.
Právě kontrast mezi malou rozlohou zahrady a šíří panoramatu patří k jejím nejsilnějším zážitkům. Během krátké návštěvy se člověk pohybuje v prostoru plném detailů, aby se nakonec zastavil nad městem, které se před ním otevře v nečekaném měřítku.
Od chátrání k obnovené památce
V dalších staletích prošel palácový areál klasicistními úpravami. Ve 40. letech 19. století přibyly na první terase dva empírové přístavky a původní barokní podoba výsadby se už v plném rozsahu nevrátila. Zahrada se postupně dostala do zanedbaného stavu a rozdělila se mezi více uživatelů.
Veřejnosti byla kvůli havarijnímu stavu třináct let nepřístupná. Rozsáhlá obnova probíhala v letech 1990 až 1998, přičemž zahrnovala také návrat promyšlené zeleně. Vysazeny byly kuželovité habry a tisy, stovky habrů do živých plotů i velké množství květin a keřů. Obnovená zahrada se veřejnosti otevřela 3. června 1998.
Vrtbovská zahrada je dnes součástí areálu Vrtbovského paláce a leží na území památky UNESCO Historické centrum Prahy. Provozovatel také uvádí, že v mezinárodní soutěži Garden Award pro ročník 2019/2020 obsadila druhé místo v kategorii historických zahrad.
Prakticky před návštěvou
Vstup se nachází na adrese Karmelitská 25 v Praze 1. Zahrada bývá otevřena sezoně od března do konce října, obvykle denně, konkrétní časy a vstupné je ale vhodné před cestou ověřit. Prohlídka zabere přibližně půl hodiny, kvůli schodištím a terasám však není úplně nenáročná. Do areálu není povolen vstup se zvířaty.
V září 2026 je v zahradě plánována výstava Jharna-Kala – Fontánové umění Sri Chinmoye, která má trvat od 1. do 30. září. Vedle běžné prohlídky se zde konají také koncerty, svatební obřady a další společenské akce. Nejlepší způsob, jak Vrtbovskou zahradu poznat, je ale prostý: projít průjezdem, vystoupat po terasách a nechat na sebe působit spojení barokního umění s pražským panoramatem.