Největší zajímavostí Přírodní památky Václavovice-pískovna je její původ. Nejde o starobylý mokřad, který by zůstal nedotčený po staletí. V 60. letech 20. století se zde těžil písek a po ukončení těžby zůstaly v terénu prohlubně s vodou. Právě ty se postupně proměnily v důležité rozmnožiště obojživelníků.
Dnes má chráněné území rozlohu 6,86 hektaru a nachází se u Frýdeckého potoka, přibližně deset kilometrů jihovýchodně od Ostravy. Na první pohled nenápadná lokalita ukazuje, jak se může průmyslově pozměněné místo stát cennou součástí krajiny. Její význam přitom přesahuje okolí Václavovic.
Čolek velký je hlavním důvodem ochrany
Nejdůležitějším obyvatelem místních tůní je čolek velký, druh s nápadným rozmnožovacím obdobím a nároky na vhodné vodní prostředí. Krajské podklady označují Václavovickou pískovnu za významné místo jeho výskytu a rozmnožování. Podle nich zde byla zaznamenána jedna z nejvyšších známých koncentrací dospělců tohoto druhu v regionu.
Čolek velký je zároveň předmětem ochrany nejen zdejší přírodní památky, ale také evropsky významné lokality Natura 2000 s názvem Václavovice-pískovna. Oba režimy se na stejném území překrývají; nejde tedy o dvě oddělená místa, ale o dvojí způsob ochrany jedné cenné lokality.
Ve vodních plochách a jejich okolí se podle popisu přírodní památky vyskytují také čolek obecný, čolek horský, rosnička zelená, skokan zelený, skokan hnědý a kuňka obecná. Pestrost obojživelníků souvisí s tím, že pískovna vytvořila tůně různé velikosti a hloubky. Některé jsou trvalé, jiné se během roku mění.
Když příroda zarůstá příliš rychle
Po skončení těžby se území začalo přirozeně měnit. Do bývalé pískovny pronikly dřeviny a křoviny, v okolí tůní převládá například olše lepkavá a topol osika. Dochovaly se zde také fragmenty dubohabřin a smíšených jasanovo-olšových lužních lesů. Drobná prameniště doplňují mokřadní charakter místa.
Přirozený vývoj ale nemusí být pro chráněný druh vždy výhodný. Pokud dřeviny příliš zastíní vodní plochy a tůně zarostou vegetací, mohou se zhoršit podmínky pro rozmnožování čolka velkého. Krajský popis lokality upozorňuje také na zarůstání tůní okřehkem. Ochrana proto nespočívá jen v ponechání území vlastnímu vývoji, ale také v průběžném zvažování, kde je vhodné sukcesi usměrnit.
V minulosti byla část pískovny využívána rovněž k ukládání zeminy a odpadu. Krajské podklady zmiňují v menší míře také problém černých skládek. Aktuální rozsah těchto jevů se může měnit, jejich existence však připomíná, jak citlivé mokřadní prostředí může být.
Chráněné místo na okraji Ostravska
Přírodní památka byla vyhlášena v roce 2013. Leží v katastrálních územích Václavovice u Frýdku-Místku a Šenov u Ostravy, takže její územní souvislosti zasahují za hranice obce, podle níž dostala jméno. Správu ochrany přírody zde zajišťuje Moravskoslezský kraj.
Pro návštěvníka je nejzajímavější sledovat proměnu zdejší krajiny: pískové stěny a zahloubené plochy po těžbě, tůně, mokřadní porosty i náletové dřeviny. Nejde o vybavený turistický areál s jistotou značené procházky nebo návštěvnického zázemí. Konkrétní oficiální vstup a značená trasa nejsou v dostupných podkladech spolehlivě uvedeny.
Při případné návštěvě je proto namístě opatrnost a ohleduplnost. Do tůní se nevstupuje, obojživelníci se neodchytávají a citlivé okolí vodních ploch není vhodné narušovat. Václavovická pískovna není místem pro koupání ani pro bezohledné zkoumání, ale pro tiché pozorování toho, jak se opuštěný těžební prostor může stát útočištěm vzácného života.