Obraz mlýnů před proměnou a po ní
Ještě před několika lety byly pardubické Automatické mlýny především působivým, ale nevyužívaným industriálním areálem. Dnes se v jejich zdech potkávají návštěvníci galerií, studenti, turisté i lidé, kteří sem míří za výhledem nebo kavárnou. Právě tento přechod od výroby mouky ke kultuře sleduje výzkumně-výstavní projekt Mezera proměny.
Za projektem stojí umělci Adam Trbušek a Artur Magrot, kteří se tématu věnují dlouhodobě. Jeho začátek sahá k rezidenci pardubické platformy Offcity z roku 2018, uskutečněné ještě před rekonstrukcí areálu. Tehdy vzniklo video zachycující původní podobu mlýnů. Podle Offcity jde o jedno z posledních svědectví stavby před její velkou proměnou.
V letech 2024 a 2025 se autoři na stejná místa vrátili. Tentokrát sledovali nejen rozdíl v podobě budov, ale také změnu jejich fungování. Výsledkem má být mimo jiné dvoukanálová videoinstalace, která umožní vnímat areál jako místo s několika časovými vrstvami.
Od obilí k umění
Automatické mlýny nechali pro bratry Winternitzovy postavit podle návrhů architekta Josefa Gočára. Hlavní mlýnská budova vznikla v letech 1910 až 1911, celý soubor se ale rozvíjel postupně až do roku 1926. Národní památkový ústav ho označuje za monumentální příklad dekorativní moderny a první Gočárovu realizaci v Pardubicích.
Architektura původně přesně odpovídala provozu. Na břehu Chrudimky se obilí pohybovalo mezi jednotlivými podlažími – od sil přes čištění zrna a mlýnici až po sklady mouky. Technologické uspořádání se propsalo do výšky i členění budov. Po požáru v roce 1919, který způsobil vznícený moučný prach, přibylo další patro, vodárenská věž a samočinné hasicí zařízení. Charakteristická věž s cimbuřím vznikla znovu podle Gočárových návrhů.
Výroba skončila v roce 2013 a z areálu se stal brownfield. Později byl zapsán mezi národní kulturní památky. Novou kapitolu začal psát poté, co ho získali manželé Smetanovi a do přípravy dalšího využití se zapojily Pardubice i Pardubický kraj.
Co zůstává, když se změní účel místa
Rekonstrukce v letech 2021 až 2023 rozdělila areál do několika vzájemně propojených částí. V hlavní mlýnici dnes sídlí Gočárova galerie, v bývalém skladu mouky Galerie města Pardubic GAMPA a vzdělávací centrum Sféra. Součástí areálu je také multifunkční Silo, turistické informační centrum a veřejná piazzetta.
Proměna přitom neznamenala úplné vymazání průmyslové minulosti. V prostorách Gočárovy galerie zůstaly například části transmise a výsypky, tedy prvky, které připomínají původní technologii. Zároveň bylo nutné vytvořit podmínky odpovídající ochraně uměleckých děl. Stará továrna tak dnes funguje podle zcela jiných pravidel, ale její konstrukce a technické pozůstatky stále ovlivňují podobu návštěvnického zážitku.
Výstava otevírá otázku, co všechno se při konverzi industriální památky dostává do popředí a co naopak ustupuje. Některé vrstvy minulosti zůstávají přímo v architektuře, jiné se přesouvají do archivů, depozitářů nebo vzpomínek lidí, kteří areál znali ještě jako fungující mlýn. Nová identita místa proto nevzniká jednorázově. Formují ji vlastníci, veřejné instituce, architekti, umělci i návštěvníci.
Nový městský uzel na břehu Chrudimky
Automatické mlýny dnes nejsou jen jednotlivou památkou nebo výstavní budovou. Staly se místem, kde se propojuje současné umění, vzdělávání, veřejný prostor a společenský život. Obnova byla připravována jako spolupráce soukromého vlastníka, města, kraje a kulturních či neziskových organizací; podpořily ji také evropské prostředky prostřednictvím ITI Hradecko-pardubické aglomerace.
Za návštěvu stojí i samotné okolí a další části areálu. Ze zpřístupněného sila vede cesta na terasu a vyhlídku, odkud je možné za dobrých podmínek pozorovat pardubický zámek, historické centrum, Kunětickou horu a někdy i Sněžku. Výlet tak může spojit výstavu s procházkou, návštěvou GAMPA nebo Sféry a odpočinkem v Cafe Gočár.
Výstava Mezera proměny je podle dostupných programových údajů plánována v Gočárově galerii od 25. října 2026. Uváděný termín ukončení se v jednotlivých přehledech liší, proto je vhodné ho před návštěvou ověřit přímo u galerie. Ta sídlí na adrese Automatické mlýny 1961 a běžně bývá otevřena od úterý do neděle. Areál je dostupný také městskou dopravou a galerie uvádí bezbariérový přístup.