Jen málokterá proměna brownfieldu působí tak přesvědčivě jako ta v areálu bývalých libčických Šroubáren. Z výrobního a technického zázemí tu vzniklo místo, kde se potkává současné umění s historií průmyslu, gastronomie s architekturou a komorní galerie s velkorysými prostory pro koncerty či konference.
Hlavními stavbami areálu jsou Uhelný mlýn a sousední Kotelna. Obě budovy si zachovaly výrazný industriální charakter, zároveň však dostaly nové využití a citlivě doplněné současné interiéry. Výsledkem není skanzen, ale živý prostor, který stojí za návštěvu i jako samostatný výlet ze severozápadního okraje Prahy.
Od šroubárny k novému kulturnímu místu
Libčická Šroubárna byla založena v roce 1872 a po dlouhá desetiletí patřila k důležitým průmyslovým podnikům v obci. Uhelný mlýn sloužil k úpravě uhlí, které se následně dopravovalo do Kotelny podzemní šachtou. Ta už dnes není funkční, připomíná však původní technické propojení obou objektů.
Budovy vznikly z cihel místní firmy Bratří Fischerů. Přesné datování Uhelného mlýna se v různých materiálech liší, jde však o historickou průmyslovou stavbu z první poloviny 20. století. Kotelna se vyvíjela postupně – její starší část pochází přibližně z konce 19. století, další byla vybudována v roce 1921.
Původní účel Uhelného mlýna časem zanikl a objekt později sloužil například jako sklad kancelářských potřeb. Po povodních v roce 2002 byl ve špatném stavu. Novou kapitolu začal psát po roce 2010, kdy jej koupila společnost LUGI společně s architektem Patrikem Hoffmanem. Rekonstrukce v letech 2011 až 2012 získala podporu z Operačního programu Podnikání a inovace.
Staré cihly, nové ocelové konstrukce
Konverze Uhelného mlýna, za níž stojí Atelier Hoffman vedený Patrikem Hoffmanem, neskrývá rozdíl mezi původní stavbou a novými zásahy. Režné cihelné zdivo a historické části konstrukce doplňují ocelové vestavby, schodiště, vstupní pavilon a další současné prvky. Právě tento kontrast dává budově její osobitou atmosféru.
Rekonstrukce získala v roce 2013 Národní cenu za architekturu Grand Prix a další ocenění spojená s obnovou industriálního objektu. Návštěvník tu může dobře sledovat, jak lze starou tovární stavbu upravit pro nové potřeby, aniž by přišla o svou paměť a materiálovou působivost.
Od roku 2016 funguje v Uhelném mlýně galerie současného umění. Její program se mění podle aktuálních výstav. V přízemí bývá otevřená kavárna s galerijním obchodem, zatímco horní loft slouží menším firemním nebo soukromým setkáním. Galerie tak není oddělená od života budovy, ale stává se jeho přirozenou součástí.
Kotelna nabízí sál, restauraci i podzemní klub
Sousední Kotelna má jinou měřítkovou i provozní atmosféru. Industriální eventový sál o ploše přibližně 300 metrů čtverečních si ponechal vysoká tovární okna, režné zdivo a otevřený prostor. Denní světlo sem přichází z bočních oken i shora, což vytváří zajímavé podmínky pro výstavy, prezentace, živé umění nebo filmové natáčení.
Další část budovy se proměnila v dvoupodlažní restauraci o rozloze zhruba 500 metrů čtverečních. Nejstarší dochovaná část Kotelny má podle provozovatele pocházet přibližně z roku 1880. V suterénu pak vznikl komornější klub s klenutými stropy, dochovanými podzemními chodbami a kouřovody. Prostor o velikosti asi 150 metrů čtverečních se hodí pro menší koncerty, projekce nebo natáčení.
Rekonstrukce Kotelny probíhala v letech 2014 až 2017 bez dotační podpory. Spolu s obnovou Uhelného mlýna se stala součástí širšího oživování celého areálu bývalých Šroubáren.
Tip na výlet z Prahy i okolí
Uhelný mlýn najdete na adrese Areál Šroubáren 860, Kotelna má číslo 859. Do Libčic se dá dorazit autem, vlakem i na kole; vlakové spojení z Masarykova nádraží trvá podle provozovatele přibližně půl hodiny. Cyklisté mohou využít napojení na vltavskou cyklotrasu číslo 7.
Galerie je přístupná především v době konání výstav a aktuální program i otevírací dobu je vhodné ověřit před cestou. Konají se také komentované prohlídky areálu, které přibližují jeho průmyslovou minulost i architektonickou obnovu. Kotelna funguje z velké části jako prostor pro pořádané akce, proto je dobré návštěvu plánovat podle konkrétního programu.
Libčický areál tak nabízí více než jen povedenou rekonstrukci. Je ukázkou toho, že průmyslové dědictví může získat nový smysl bez ztráty původního charakteru – a zároveň se stát přirozeným místem pro kulturu, odpočinek i setkávání.