Nejzajímavější jihlavská architektura se často neodehrává na ulici, ale za domovními dveřmi. V historickém centru se dochoval mimořádně soustředěný soubor měšťanských domů s takzvanými vysokými síněmi. Tyto prostory procházejí více podlažími a bývaly zakončeny nástavcem se střešními okny, takže do jejich nitra přicházelo světlo shora.
Na běžné procházce městem jejich podobu většinou neodhalíte. Právě proto je komentovaná prohlídka Brány Jihlavy příležitostí nahlédnout do interiérů, které zůstávají při pohledu z Masarykova náměstí nebo okolních ulic skryté.
Renesanční město vyrostlé na gotických základech
Jihlava si zachovala řadu měšťanských domů založených ještě ve středověku. Jejich dnešní vzhled však výrazně ovlivnily přestavby v 16. století, mimo jiné po velkých požárech. Zvlášť důležitý byl požár roku 1523, po němž se město postupně proměňovalo a získávalo reprezentativnější renesanční podobu. Později do domů zasáhly také barokní a klasicistní úpravy.
Vysoká síň nebyla jen efektním architektonickým prvkem. Představovala reprezentativní část domu, která mohla vypovídat o majetku a společenském postavení jeho obyvatele. Přízemí často sloužilo jako mázhaus, tedy obchodní nebo řemeslný prostor. Výše umístěná síň pak nabízela slavnostnější prostředí pro bydlení, jednání i přijímání návštěv. Bohatí jihlavští měšťané, mezi nimiž měli významné postavení soukeníci, tak svou architekturou dávali najevo rostoucí sebevědomí.
Domy, kde světlo přicházelo ze střechy
Jedním z dobře doložených příkladů je dům v Husově ulici 10. Jeho střední část vyplňuje vysoká síň, která prochází oběma podlažími a vrcholí klenutým nástavcem s okny. Renesanční přestavba se podle dendrochronologického datování odehrála přibližně kolem roku 1563. Stavitelem byl podle historických pramenů Georg Kchirrchperger.
Za pozornost stojí také dům v ulici Matky Boží 28. I zde se ústřední prostor zvedá přes dvě podlaží. Na klenbě jeho nástavce se nacházejí zděné šachtice. Jejich původ není zcela jednoznačný – mohly patřit k původnímu renesančnímu řešení, případně vzniknout později jako světlíky po změně zastřešení. Právě podobné detaily ukazují, že historický dům není neměnnou kulisou, ale výsledkem mnoha stavebních etap.
Paláce soukeníků i malířská výzdoba
Výraznou ukázku představují domy na Masarykově náměstí, dnes spojené s Muzeem Vysočiny Jihlava. Dům č. 57 byl po požáru v roce 1551 renesančně přestavěn a vznikla v něm dvoupatrová zaklenutá vysoká síň. Pozdější výzdoba připomíná význam soukenického řemesla. Objevuje se zde například nástěnná malba patrona soukeníků Metuzaléma, alegorie Spravedlnosti a text oslavující cechovní práci.
Ještě honosnější podobu získal dům č. 58. Po renesanční přestavbě v letech 1580 až 1590 se zařadil mezi nejvýpravnější jihlavské měšťanské paláce. Vysoká síň má patrový charakter, dvoukřídlou arkádovou galerii s toskánskými sloupky a bohatou síťovou klenbu. Při prohlídce je proto možné sledovat nejen výšku prostoru, ale také způsob, jakým architektura vytvářela slavnostní a téměř palácový dojem.
Prohlídka za běžně skrytými interiéry
Komentovaná trasa Brány Jihlavy se zaměřuje na původ vysokých síní, jejich praktickou i reprezentativní funkci, renesanční majitele a význam dochované výzdoby. Nejde pouze o procházku ulicemi. Návštěvníci vstupují do historických domů, prohlížejí si klenby, schodiště, nástavce, arkádové galerie, mázhausy i další části měšťanské architektury.
Prohlídka obvykle začíná v turistickém informačním centru v ulici Matky Boží 22. Trvá přibližně 90 minut, trasa měří kolem jednoho kilometru a počítá se schody do pater. Přístup do jednotlivých domů závisí na konkrétním programu, protože nejde o jednotně otevřenou návštěvní trasu. Termíny i vstupné je proto vhodné před cestou ověřit u Brány Jihlavy; dříve uváděné termíny nemusí být aktuální.
Výpravu lze spojit s návštěvou historického centra, Brány Matky Boží, radnice nebo jihlavského podzemí. Hlavním zážitkem však zůstává objevování prostoru, který městská fasáda skrývá: vysokých renesančních síní, kde se spojilo světlo, řemeslné bohatství a ambice jihlavských měšťanů.