Hlavní oltářní obraz v zábrdovickém kostele Nanebevzetí Panny Marie patří k nejcennějším dílům, která lze v brněnských chrámech spatřit. Vytvořil jej Franz Anton Maulbertsch, jeden z nejvýznamnějších malířů pozdního baroka ve střední Evropě. Obraz Nanebevzetí Panny Marie je datován rokem 1782 a už v něm nejsou patrné jen dramatické barokní efekty, ale také náznaky nastupujícího osvícenského klasicismu.
Obraz je součástí interiéru, který vznikal v několika odlišných etapách. Návštěvník tu proto neuvidí jednotně komponovaný chrám, nýbrž památku s výraznými vrstvami: raně barokní stavbu ze 17. století, pozdně barokní výmalbu z doby o sto let mladší a pozdější zásahy, které proměnily také vnější podobu kostela.
Chrám na základech staršího kláštera
Zábrdovický kostel je spojen s premonstrátským klášterem, jehož počátky sahají přibližně do roku 1200. Založení je připisováno Lvovi z Klobouk a jeho manželce Rejčce, zatímco řeholníci ze Strahova přišli do Zábrdovic roku 1209. Klášterní areál dnes slouží jako Vojenská nemocnice, duchovní centrum někdejšího premonstrátského působení však zůstalo zachováno v kostele.
Současný chrám vznikal v letech 1661 až 1669 podle projektu italského architekta Giovanniho Pietra Tencally. Stavbu vedl brněnský stavitel Pavel Weinberger. Jde o jednu z nejstarších Tencallových realizací na Moravě a možná vůbec o jeho první moravské dílo. Nový kostel nebyl vybudován na prázdném místě. Archeologické nálezy i stavební průzkumy ukázaly, že navázal na starší románsko-gotický klášterní kostel z třetí čtvrtiny 13. století. Část staršího zdiva se promítla do obvodových konstrukcí a pilířů.
Chrám vysvětil olomoucký biskup Karel z Liechtenštejna 27. května 1669. Historie místa ale tím zdaleka neskončila. V letech 1753 až 1755 přibyla kaple Panny Marie Čenstochovské, která rozšířila původní sálovou dispozici o centrálně řešený prostor. Její výzdobu doplňuje kopie obrazu Čenstochovské Madony.
Malíři, kteří proměnili interiér
Dnešní působivost interiéru je především výsledkem rozsáhlých úprav z 80. let 18. století. Na klenbách presbytáře a lodi vytvořil Josef Winterhalder mladší monumentální figurální fresky. Malíř byl žákem Maulbertsche a jeho práce dokládá, jak silně se v tehdejším prostředí propojovala vídeňská a moravská umělecká scéna. Fresková výmalba vznikala v letech 1781 až 1782.
Stěny chrámu dostaly také iluzivní architektonické a dekorativní členění. Roku 1787 je vytvořil vídeňský dekoratér Josef Pichler. Výsledkem je prostor, který působí větší a členitější, než jaký ve skutečnosti je. K celkovému výrazu přispěli rovněž další umělci, mezi nimi Martin Johann Schmidt, známý jako Kremser Schmidt, a sochař Antonín Schweigl. Starší raně barokní vybavení bylo při těchto úpravách z velké části nahrazeno.
Krypta a stopy premonstrátské minulosti
Historii kláštera připomíná také krypta pod presbytářem. Sloužila především k pohřbívání řeholníků premonstrátského řádu. Podle archeologického výzkumu je přibližně 17 metrů dlouhá, čtyři metry široká a vysoká zhruba 160 až 180 centimetrů. Pohřbívání zde skončilo po zrušení kláštera v roce 1784.
Kostel tak není zajímavý pouze tím, co nabízí na stěnách a klenbách. Jeho význam spočívá i v samotné stavbě a v tom, co zůstává skryto pod podlahou. V jednom prostoru se tu čitelně spojuje středověký klášterní základ s barokní přestavbou a pozdějšími proměnami.
Méně známá brněnská památka
Vnější podoba chrámu navíc není výhradně dílem 17. století. Průčelí bylo obnoveno v roce 1703, interiér dostal roku 1710 černobílou mramorovou dlažbu a věže v nynější podobě vznikly až v letech 1868 až 1869. I tyto zásahy připomínají, že kostel se po staletí přizpůsoboval měnícím se potřebám i vkusu.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie stojí v ulici Lazaretní v Brně-Zábrdovicích a stále slouží jako farní chrám. Pravidelně se zde konají bohoslužby, mimo jejich čas však nemusí být interiér běžně přístupný. Před návštěvou je proto vhodné ověřit aktuální režim u farnosti. K prohlídce se kostel může otevřít při zvláštních příležitostech, například během Dnů evropského dědictví. Pokud se dovnitř dostanete, vyplatí se nesoustředit jen na Maulbertschův obraz, ale vnímat celý prostor jako mimořádně vrstevnaté svědectví o dějinách Zábrdovic i Brna.