Stačí opustit městské ulice a vydat se směrem ke Starým Horám. Cesta postupně vstoupí do krajiny, kde se nad hluboce zaříznutým meandrem řeky Jihlavy objevují rulové skály. Zaječí skok nabízí výhled i krátký výletní cíl, jeho skutečná hodnota však spočívá také v přírodě a příbězích, které se k místu vážou.
Skalní defilé tvoří pět samostatných rulových výchozů oddělených úžlabinami. Některé stěny dosahují výšky až třiceti metrů a pod nimi se rozkládá balvanová suť. Ta vznikala mimo jiné působením mrazu v období, kdy zdejší klima připomínalo periglaciální prostředí. Řeka se u skal stáčí k severozápadu a později se vrací k východu, takže z vyhlídky lze dobře vnímat její zaklesnutý meandr.
Rezervace, kde se potkává chlad a výsluní
Zaječí skok je přírodní rezervací v katastru Horního Kosova. Chráněné území má podle registru ochrany přírody rozlohu 2,2401 hektaru a oficiálně bylo poprvé vyhlášeno na konci roku 1933. Už v roce 1924 se o zdejší cenné území staral jako o soukromou rezervaci statkář Leopold Kosovský. Současné vyhlášení ochrany pochází z roku 2016.
Rezervace chrání prudké svahy, skály a suťové lesy s pestrými podmínkami. Ve stinných a chladných zákoutích se daří druhům typickým spíše pro podhorské až horské prostředí, zatímco osluněné části svahů hostí teplomilnější rostliny. Pozornost ochránců přírody poutá například kapradinka skalní a vzácný mechorost dvouhrotec zelený. Jeho známý výskyt je zde vázán na několik kmenů lip.
Lokalita je současně evropsky významnou lokalitou soustavy Natura 2000. V okolí skal se podle regionálních podkladů objevují také plazi a výr velký. Právě tato kombinace skal, suti, lesa a rozdílného mikroklimatu dělá ze Zaječího skoku pozoruhodné místo i pro návštěvníky, kteří nepřicházejí pouze za výhledem.
Rytířův skok a kámen u řeky
Se jménem místa se pojí pověst o krutém rytíři z Plander. Při lovu měl pronásledovat zajíce až ke skále nad řekou. Zvíře prý přeskočilo sráz a rytíř ho následoval i s koněm. Podle vyprávění zůstal ve skále otisk podkovy, od něhož se odvozuje název Zaječí skok. Jde o místní legendu, nikoli o historicky doloženou událost.
O poznání skutečnější je příběh připomínaný kamennou deskou pod skálou u řeky. Ta se vztahuje k tragédii ze 17. srpna 1698, kdy při přechodu Jihlavy zahynuly tři děti jihlavského pasíře Petra Lehrla. Podle dostupných regionálních údajů byla deska nalezena v roce 1926 při těžbě písku v řece a později vztyčena na břehu. Přesné čtení historického nápisu se v druhotných podkladech liší, bezpečné je proto držet se základního údaje o třech obětech.
Přes Staré Hory k Hellerovu rybníku
Zaječí skok se dá navštívit jako samostatný cíl, zajímavější je ale spojit ho s procházkou přes Staré Hory. Tato část Jihlavy připomíná hornickou minulost města. O starohorských dolech se píše už v listině krále Jana Lucemburského z 29. března 1315. Kdysi se zde těžila a zpracovávala stříbrná ruda, dnes krajinu připomínají především názvy, terén a pozůstatky starších staveb.
Trasa vede kolem ruin bývalého Hellerova ovčince, označovaného také jako Hellerův dvůr. Patřil k areálu starohorského zámečku rodu Hellerů a jeho zbytky jsou patrné přibližně kilometr západně od někdejšího zámečku. Přístupová cesta k Ovčinci je historicky dlážděná kameny a lemují ji staré lípy, javory mléče a kleny. Stromořadí mělo být součástí komponované krajiny hospodářského areálu.
Výlet lze zakončit u Hellerova rybníka v ulici S. K. Neumanna. Rybník je evidovanou lokalitou ochrany přírody a zároveň významným krajinným prvkem. Jeho jméno připomíná Johanna Floriana Hellera, jihlavského rodáka, lékaře a chemika. U rybníka se podle výletního popisu nachází také dětské hřiště, takže může být příjemnou zastávkou pro rodiny.
Prakticky na cestu
K Zaječímu skoku se dá dojít po červeně značené trase ze Starých Hor, odkud je to přibližně tři kilometry. Dalším možným nástupním místem je Rantířov, vzdálený zhruba 2,5 kilometru. Oficiální výletní okruh Brány Jihlavy ve směru Hellerův rybník – Zaječí skok – Staré Hory měří 5,4 kilometru, zabere přibližně dvě hodiny a má převýšení 73 metrů.
Jiná varianta komentované procházky, která začíná u železniční zastávky Staré Hory a pokračuje přes Ovčinec, pamětní desku, vyhlídku a starou úvozovou cestu k rybníku, uvádí délku 6,5 kilometru a asi 150 minut. Rozdíl souvisí s odlišným trasováním a startem. V obou případech jde o středně náročnou, nikoli bezbariérovou vycházku, pro kterou se hodí pevná kotníková obuv.
Skály se nacházejí nad strmým svahem a řekou. Návštěvníci by proto měli zůstávat na bezpečných cestách, nepřibližovat se k hraně a respektovat režim rezervace. Město Jihlava v roce 2025 avizovalo bezpečnostní ošetření stromů podél frekventované přístupové cesty. Nešlo o plán úplného vykácení aleje; část torz měla zůstat jako úkryt a zdroj potravy pro hmyz, ptáky a další organismy. Aktuální stav cesty i značení je vhodné před výpravou ověřit.