Nejzajímavější na zámku v Kanicích je jeho proměnlivá podoba. Za zdmi dnešního čtyřkřídlého areálu se ukrývají stopy středověkého sídla, renesanční tvrze i barokní šlechtické rezidence. Památka, kterou současní vlastníci pracovně označují jako Zámek Depold, navíc není jen historickou kulisou. Po letech zanedbávání prochází postupnou obnovou.
Počátky sahají do středověku
První písemná zmínka o Kanicích pochází z roku 1325. Tehdy je s místním zemským sídlem spojován Děpold z Rýznberka, kterému se připisuje také souvislost se vznikem hradu Nový Rýznberk, později známého jako Netřeb. Samotná kanická tvrz je v pramenech výslovně uvedena až roku 1382.
O několik století později se zdejší sídlo dostalo do rukou rodu Kanických. V roce 1528 převzal kanický statek Jan mladší Kanický, už s tehdy stavebně upravenou tvrzí. Stručný popis z roku 1663 dokládá, že šlo o renesanční sídlo, jehož některé části se v pozdější stavbě zachovaly dodnes.
Renesanční tvrz se změnila v barokní zámek
Ve druhé polovině 17. století prošla tvrz zásadní přestavbou. Za Kanických vznikl barokní čtyřkřídlý jednopatrový zámek s uzavřeným čtvercovým nádvořím. Právě půdorys se sevřeným dvorem patří k prvkům, které dávají areálu výrazný charakter.
V 18. století Kanice na čas získali Černínové z Chudenic. Za Františka Josefa Černína se uskutečnily nákladnější barokní úpravy a kolem roku 1721 připravil podobu hlavního průčelí architekt František Maxmilián Kaňka. Původní barevné řešení bylo výrazné: bílou omítku doplňovaly červené prvky a dřevěné části, například vrata, okenice či zábradlí, měly být zelené. Odborný průzkum připouští také možnost, že zámek sloužil na chudenickém panství jako lovecké sídlo.
Co v zámku připomíná starší stavební etapy
Na stavbě je patrné, že nevznikla najednou. K nejstarším částem patří prostor u severozápadního nároží, kde zdivo dosahuje tloušťky přibližně dvou metrů a nechybí ani podsklepení. Památkový průzkum dále rozlišuje renesanční východní křídlo a barokní části, které k němu postupně přibyly.
Uvnitř se dochovaly valené klenby, dvě hlavní klenutá schodiště i točité schodiště. Pozornost si zaslouží také domácí kaple v patře. Objekt byl kolem roku 1870 modernizován a v 19. století se upravovaly rovněž krovy a zastřešení jednotlivých křídel. I tyto zásahy dnes pomáhají číst stavební vývoj zámku.
Od školy a armády k dlouho očekávané obnově
Posledním předválečným majitelem byl baron Rudolf Perger. Jeho vlastnictví skončilo po druhé světové válce v souvislosti s poválečným odsunem. V roce 1945 zámek využíval Červený kříž, respektive Liga proti tuberkulóze. Později, v letech 1950 až 1986, zde sídlila internátní zvláštní škola ve správě krajského národního výboru.
Po roce 1986 objekt převzala armáda. Podle dostupných údajů byl v tomto období výrazně poškozen a v dalších letech pokračovalo jeho chátrání. Kulturní památce hrozil zánik, než ji v roce 2014 v dražbě získala skupina nových vlastníků. Ti převzali areál v dezolátním stavu a zahájili postupnou rekonstrukci zámku i údržbu parku.
Název Depold používají vlastníci jako pracovní připomínku Děpolda z Rýznberka, prvního doloženého držitele zdejšího sídla. Záchrana areálu byla také nominována na cenu Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro. Jde o uznání projektu obnovy, nikoli o potvrzení, že zámek cenu získal.
Návštěva závisí na aktuálním programu
Zámek není běžně otevřeným turistickým objektem s pravidelným návštěvním režimem. V průběhu obnovy se zde ale konají vybrané kulturní, společenské nebo vinařské akce pro veřejnost. Při vhodné příležitosti tak lze poznat alespoň část historického nádvoří, čtyřkřídlý půdorys a některé prostory připomínající renesanční i barokní minulost.
Areál najdete na adrese Kanice 1, 345 43 Kanice. Protože se rozsah zpřístupnění může měnit podle stavebních prací a programu, je před návštěvou vhodné ověřit aktuální možnosti přímo u provozovatele. Kontakt uváděný vlastníky je telefon +420 774 077 753 a e-mail zamek.depold@seznam.cz. Kanický zámek tak dnes představuje nejen cennou památku, ale také názorný příklad toho, jak složitá a dlouhodobá může být soukromá záchrana historického místa.