Jen málokterá stavba ve Valašském Meziříčí vypráví o proměnách města tak názorně jako Zámek Žerotínů. Stojí nad levým břehem Bečvy, přímo v historickém centru, a jeho dnešní podoba je výsledkem několika staletí změn. Nejvíce ji ovlivnila barokní přestavba, která původní šlechtické sídlo proměnila v reprezentativní trojkřídlý areál s arkádami kolem nádvoří.
Od Pernštejnů k Žerotínům
Počátky zámku sahají do 16. století. Nové sídlo v Meziříčí začalo vznikat v době, kdy zde působili Pernštejnové. Ti získali povolení vybudovat panské sídlo namísto staršího rožnovského hradu. Přesné datování počátků stavby se v historických materiálech liší, jisté však je, že zámek vznikal za Pernštejnů a později přešel spolu s panstvím do rukou Žerotínů.
Právě podle tohoto významného moravského rodu dnes nese své jméno. Šlechtické sídlo však nebylo od počátku takové, jak je známe nyní. Zásadní proměna přišla ve druhém desetiletí 18. století z iniciativy Ludvíka, respektive Františka Ludvíka ze Žerotína. Zámek byl rozšířen o jižní křídlo, upraveno bylo také severní křídlo a mezi nimi vzniklo působivé nádvoří.
Arkádové nádvoří jako barokní vizitka
Barokní úpravy vtiskly areálu jeho charakteristický vzhled. Dvoupatrová trojkřídlá budova uzavírá nádvoří ve tvaru písmene U. V přízemí i v patře se otevírají arkády, které vytvářejí pravidelný rytmus a zároveň propojují jednotlivá podlaží se středem areálu. Právě nádvoří je místem, kde se nejlépe čte proměna někdejšího renesančního sídla v barokní reprezentativní zámek.
V jižním křídle se nacházela kaple Smrtelných úzkostí Ježíše Krista. Její výzdoba je spojována s barokním malířem Josefem Ignácem Sadlerem, jehož tvorbě je věnována část dnešní stálé expozice. Kaple tak připomíná dobu, kdy zámek nebyl jen správním a obytným centrem panství, ale také místem náboženského a uměleckého života.
Šlechtické sídlo, věznice i lazaret
Historie zámku nebyla vždy reprezentativní. Během třicetileté války objekt poškodilo švédské vojsko a v dalších staletích se jeho využití měnilo podle vlastníků i potřeb doby. V roce 1815 přešlo panství od Marie Josefy ze Žerotína, provdané Fürstenbergové, na Františka Josefa Kinského. O několik desetiletí později, roku 1854, zámek koupil stát a zřídil v něm ženskou věznici, kterou městské materiály označují za jedinou svého druhu na Moravě.
Za první světové války sloužil areál jako vojenský lazaret. Po skončení války se začal postupně navracet ke společenskému a kulturnímu využití. V roce 1920 zde bylo otevřeno nové jeviště a divadelní sál. Od roku 1951 patřil zámek městu a působil v něm klub pracujících. Na tuto tradici navazuje dnešní Kulturní zařízení města Valašské Meziříčí.
Zámek jako kulturní centrum města
Komplexní rekonstrukce začala v červnu 1996 a probíhala po etapách. Obnovou prošly prostory pro kulturní provoz, divadelní sál i další části areálu. Zámecké nádvoří s fontánou je veřejnosti přístupné od roku 2002 a dnes představuje příjemné místo k zastavení během procházky městem.
V jižním křídle od roku 2014 funguje Muzejní a galerijní centrum. Jeho stálá expozice nazvaná Zámecké patro přibližuje podobu zámeckých pokojů v době největší slávy, dějiny města i středověké osídlení regionu. Návštěvníci se dozvědí také více o rodu Žerotínů a o malíři Josefu Ignáci Sadlerovi. Dvě galerie doplňují proměnlivé výstavy, přednášky, workshopy a další program.
Zámek dnes není pouze památkou k obdivování zvenčí. Je živým kulturním místem s divadelním a koncertním sálem, M-klubem a dalšími prostory. Muzejní a galerijní centrum bývá otevřeno od úterý do neděle, konkrétní časy a program je však vhodné před návštěvou ověřit.
Dvě zámecké dominanty Valašského Meziříčí
Výlet za historií města lze spojit také s návštěvou zámku Kinských v části Krásno nad Bečvou. Nejde o stejný objekt, ale o druhé významné historické sídlo Valašského Meziříčí. Zámek Žerotínů naproti tomu zaujme především arkádovým nádvořím, barokními dějinami a neobvyklou proměnou od šlechtického sídla přes instituci státní správy až po současné kulturní centrum.