Na první pohled může kostel Nanebevzetí Panny Marie působit jako tradiční městský chrám. Při bližším prohlédnutí se však ukáže jako kamenná kronika Valašského Meziříčí. Jeho dnešní podoba vznikala postupně: nejstarší gotické jádro doplnila renesanční věž, barokní kaple i pozdější úpravy interiéru. Výsledkem není jednotná stavba z jediné doby, ale pozoruhodné spojení několika historických vrstev.
Od středověkého kostelíka k městskému chrámu
Stavba stojí v historické části města na ulici Křížkovského a je hlavním farním kostelem místní římskokatolické farnosti. Její počátky jsou spojovány už se 13. stoletím, nejstarší písemná zmínka o kostele však pochází z roku 1419. Původní objekt byl gotický a právě v presbytáři se dochovala gotická klenba, která dodnes připomíná jeho středověký původ.
Kostel během staletí několikrát poškodily požáry. Následné opravy a přestavby postupně proměňovaly jeho vzhled, aniž by zcela setřely starší části. Zvlášť výrazný zásah přineslo 16. století, kdy byla v letech 1571 až 1576 vybudována renesanční věž. Její portál, datovaný rokem 1581, patří k nejcennějším prvkům celého areálu.
Renesanční stopa Žerotínů
Portál věže není jen působivým stavebním detailem. Podle památkových údajů na něm najdeme znaky Bernarda ze Žerotína a jeho manželky Anny Estery z Kunovic. Připomíná tak dobu, kdy rod Žerotínů výrazně ovlivňoval zdejší kulturní i společenské prostředí. Portál doplňuje kovaná mříž z první poloviny 17. století, která jeho reprezentativní charakter ještě zdůrazňuje.
Na žerotýnskou tradici navazuje také panská oratoř se znakem rodu Žerotínů. V letech 1681 až 1682 byla ke kostelu přistavěna kaple Panny Marie a současně vznikla právě žerotínská oratoř. Tyto prvky připomínají, že kostel nebyl pouze místem bohoslužeb, ale také prostorem, v němž se po staletí setkával duchovní život města s reprezentací významných rodů.
Barokní interiér a výzdoba kolem kostela
V polovině 18. století prošla hlavní loď barokní přestavbou. V interiéru se dochovaly pozdně barokní lavice i sochařská výzdoba, které chrámu dodávají slavnostní a výtvarně bohatý charakter. Za pozornost stojí také barokní kaple Panny Marie a celkové propojení starších gotických prvků s pozdějšími úpravami.
Historicky cenný není jen samotný kostel. Roku 1749 vznikla zeď mezi farou a chrámem. Její součástí je bohatě zdobený vjezd s kamennými zárubněmi, sochami Krista, svatého Petra a svatého Pavla a vázami na atice. Před vstupem do kostela stojí pískovcový kříž z roku 1790. I tyto zdánlivě okrajové prvky pomáhají vytvářet charakter celého areálu.
Getsemanská zahrada vlevo od vstupu
Méně známou, ale velmi působivou součástí místa je Getsemanská zahrada vlevo od hlavního vchodu. Původní soubor dřevěných plastik vznikl roku 1722 a představoval Krista modlícího se na Olivové hoře se třemi apoštoly. Současnou podobu zahrady vytvořil pro rok 1931 olomoucký sochař František Doležal.
Sousoší dnes chrání kovová mříž, která vznikla kvůli obavám z poškozování. Zahrada tak nabízí neobvyklý pohled na proměny sakrálního umění: původní dřevěné plastiky nahradilo nové dílo, avšak téma i základní výtvarná myšlenka zůstaly zachovány.
Kostel byl podle dostupných údajů konsekrován 28. října 1671; v roce 2021 si připomněl 350. výročí této události. Protože jde o živý farní chrám, je vhodné návštěvu interiéru přizpůsobit bohoslužbám a aktuálnímu programu farnosti. Při prohlídce se vyplatí nespěchat: největší kouzlo kostela spočívá právě v detailech, v nichž se gotika, renesance a baroko potkávají na jednom místě.