Ještě než v lesích Českého lesa vznikla sklářská osada, lidé tu hledali zlato. Na potočních terasách po nich zůstaly sejpy – navršené zbytky materiálu po rýžování. Zlatý Potok tak nabízí neobvyklý příběh krajiny, v níž se během staletí vystřídalo dobývání drahého kovu, výroba skla i poválečné vysídlení.
Zlato vystřídala sklářská huť
Osada leží u soutoku Zlatého a Celního potoka, v lesní části obce Lesná. Územně spadá do katastrálního území Pavlův Studenec I. Stopy po rýžování zlata jsou patrné na potočních terasách; dokumentace zmiňuje také pozůstatky měkkého dolování na západním svahu toku. Nejde tedy jen o místo, kde kdysi stály domy, ale o krajinu pozměněnou starší lidskou činností.
V 18. století tu vznikla sklářská huť. Územní plán Lesné klade její založení do roku 1736, další podklady uvádějí, že osada existovala už před rokem 1738. Sklárna fungovala zhruba do roku 1894. Její provoz dal místu důvod k růstu a po dlouhou dobu určoval jeho podobu i obživu zdejších obyvatel.
Od osady k pohraničnímu pásmu
V polovině 19. století měl Zlatý Potok 19 domů a 261 obyvatel. Po skončení sklářské výroby se však osada postupně zmenšovala. Ještě před druhou světovou válkou tu zůstávala hájovna a hospoda. Kolem roku 1921 podklady uvádějí šest domů a 92 obyvatel – výrazně méně než o několik desetiletí dříve.
Po roce 1945 zasáhlo lokalitu vysídlení pohraničí a následné zařazení do pohraničního pásma. Původní osídlení zaniklo, ale jeho konec nebyl jedinou událostí s konkrétním datem. Zatímco lidé místo opouštěli po válce, úřední zánik osady se uvádí až k roku 1980. Právě tento rozdíl pomáhá pochopit, proč se někdejší vesnice vytrácela z mapy postupně.
Co v lese připomíná někdejší život
Dochované pozůstatky nejsou upravenou památkovou prezentací s podrobným výkladem. V krajině lze hledat zříceniny budovy a kamenné sokly křížků. Staré členění pozemků a cestní síť zase naznačují, kudy se osadou a jejím okolím kdysi procházelo. Konkrétní stav jednotlivých reliktů se může měnit, proto je lepší vnímat je jako nenápadné stopy než jako soubor dobře zachovaných staveb.
Právě rozptýlenost pozůstatků dává návštěvě zvláštní charakter: příběh se nesoustředí do jedné budovy ani na jediné zastavení. Člověk ho skládá z terénu, starých cest a míst, kde se připomíná někdejší osídlení. Při pohybu v lese je vhodné držet se cest a s pozůstatky zacházet ohleduplně.
Výlet za historií i na Havran
Zlatý Potok je také výchozím místem pro výstup na Havran, který měří 894 metrů a je nejvyšším vrcholem střední části Českého lesa. Přesný nástup ani délku vhodné trasy nelze určit bez aktuální mapy, proto je dobré výlet naplánovat podle současného značení a stavu cest.
Lokalitou vedou turistické a cyklistické trasy. V zimě se zde využívá lyžařské zázemí a okolní stopy, jejich aktuální úpravu i sněhové podmínky je ale třeba ověřit před cestou. Na místě je uváděna také turistická chata či útulna; její přístupnost a případné služby se mohou měnit. Zlatý Potok proto může být cílem klidného putování i zastávkou na delším výletě, který propojí dějiny zaniklé osady s krajinou Českého lesa.