Pod hladinou vodní nádrže Žlutice zmizela část starého údolí Střely. Při budování přehrady zanikly vesnice Mlyňany a Dolánky a také několik mlýnů, které po staletí využívaly sílu řeky. Dnešní nádrž tak v sobě spojuje dva příběhy: moderní vodárenský projekt druhé poloviny 20. století a zaniklou krajinu Žluticka.
Přehrada leží přibližně dva kilometry od Žlutic v Karlovarském kraji. Budovala se v letech 1965 až 1968 především proto, aby zajistila surovou vodu pro výrobu pitné vody. Její význam proto není na první pohled tak viditelný jako u rekreačních nádrží. Hladina a hráz zde nejsou hlavně cílem letního koupání, ale součástí důležité vodárenské infrastruktury.
Přehrada pro desítky tisíc lidí
Voda z nádrže míří do úpravny vody Žlutice. Ta zásobuje téměř 70 000 obyvatel a její běžná výroba se pohybuje přibližně mezi 80 a 110 litry za sekundu. Projektovaná kapacita je ještě vyšší. Vodárenský systém se postupně rozšířil ze Žluticka a Toužimska také do dalších oblastí, mimo jiné na Lounsko, Tepelsko, Bochovsko, Tachovsko a Bezdružicko.
Nádrž zároveň pomáhá regulovat průtok ve Střele. Pod hrází udržuje minimální průtok a při zvýšených průtocích může plnit retenční a protipovodňovou funkci. Vodní dílo spravuje státní podnik Povodí Vltavy. Zajímavým technickým prvkem je odběrný objekt umístěný pod hladinou, který umožňuje odebírat surovou vodu pro další zpracování.
Údolí, které zmizelo
Napouštění nádrže zatopilo údolí Střely v délce přibližně sedmi kilometrů. Z mapy tak zmizely Mlyňany, známé také jako Lindles, a osada Dolánky, německy Dollanka. Spolu s nimi zanikly nebo byly odstraněny čtyři mlýny: Rábův, Havlův, Dolánský a Toflův.
Právě tento historický rozměr dává Žlutické přehradě zvláštní atmosféru. Návštěvník dnes vidí vodní plochu obklopenou krajinou, jenže pod ní se kdysi nacházela cesta, domy, hospodářská stavení a provozy spojené s řekou. Proměna nebyla samoúčelná – přehrada vznikla kvůli zásobování obyvatel pitnou vodou –, přesto připomíná cenu, kterou velké vodohospodářské stavby někdy mají.
Sypaná hráz a elektřina z vody
Přehradní hráz je sypaná a měří přibližně 232 až 233 metrů. Koruna hráze se nachází v nadmořské výšce 510,83 metru, zatímco kóta přelivu je uváděna hodnotou 507,95 metru. Tyto údaje dobře ukazují měřítko stavby, která v krajině působí nenápadněji než mohutné betonové přehrady.
Součástí vodního díla je také malá vodní elektrárna umístěná v hrázi. Podle regionálních technických údajů v ní pracují dvě Bánkiho turbíny o výkonech 130 a 89 kilowattů, instalované od roku 1997. Uváděná roční výroba se pohybuje kolem 900 MWh; konkrétní technické parametry je však vhodné chápat s rezervou, protože se mohou vztahovat k určitému období provozu.
Tip na poznávání Žluticka
Samotná nádrž je především vodárenským dílem, nikoli běžným rekreačním areálem. Z dostupných informací nelze potvrdit veřejné koupání, půjčovny lodí ani pravidelné prohlídky technických objektů. K hrázi proto není vhodné plánovat návštěvu jako k místu s běžným turistickým provozem a vždy je třeba respektovat případná omezení v okolí vodárenského zařízení.
Smysluplnější je vnímat Žlutickou přehradu jako součást širšího výletu po okolí Žlutic. Zajímavou návaznost představuje údolí Střely, historie zaniklých sídel a poutní místo Skoky. Právě v této kombinaci vynikne proměna regionu: od staré krajiny mlýnů a malých obcí až po současnou nádrž, která zajišťuje vodu pro velkou část západních Čech. Aktuální vodní stav a provozní údaje je před cestou vhodné ověřit u Povodí Vltavy, protože se průběžně mění.