Skoky u Žlutic patří k místům, kde se historie nečte jen z nápisů a letopočtů, ale také z prázdné krajiny. Nad vodárenskou nádrží zůstal stát velký barokní kostel, zatímco vesnice, která mu po staletí sloužila jako zázemí, byla po válce vysídlena a v roce 1972 z větší části odstraněna. Dodnes jsou v terénu patrné terasy, zbytky zdí, hřbitov i torza někdejších domů.
Poutní tradice začala u kaple
Počátky Skoků jako poutního místa sahají do roku 1717. Sedlák Adam Lienert tehdy s podporou vrchnosti nechal vystavět kapli a pořídit kopii pasovského obrazu Panny Marie Pomocné. Vysvěcena byla 29. září téhož roku.
Místní vyprávění spojuje vznik kaple se snem, v němž se Lienertovi zjevila Panna Maria a připomněla mu dávný slib. Jde o tradovanou součást příběhu místa, nikoli o historicky ověřenou událost. Jisté však je, že zájem poutníků rostl neobyčejně rychle. Roku 1736 jich podle dobových záznamů dorazilo přibližně 29 350, o rok později už přes 35 tisíc a v roce 1748 více než 40 tisíc.
Takový nápor si vyžádal větší svatostánek. Stavba dnešního kostela začala roku 1736 podle projektu stavitele Johanna Schmieda z Útviny. Původně se počítalo s jedinou věží, během výstavby však vzniklo působivé dvouvěžové průčelí. Hlavní oltář byl vysvěcen už roku 1738, dokončení celého kostela se uvádí v rozmezí let 1736 až 1749.
Monument v krajině i drobné barokní detaily
Oficiální zasvěcení kostela zní Navštívení Panny Marie. Nejde tedy o kostel svatého Jana Křtitele, jak se někdy uvádí. Záměnu může podporovat oltář svatého Jana Nepomuckého, který se v interiéru nachází.
Jednolodní stavba s presbytářem a dvěma sakristiemi stojí na uměle vytvořené terase. Tu odvodňují dvě průlezné štoly a základy mají být zpevněny dubovými rošty. Průčelí s cibulovými báněmi a lucernami působí z dálky velkolepě, při bližším pohledu však zaujmou i zachované detaily: barokní kované mříže, kazatelna z roku 1767, lavice z 18. století nebo části původních povrchových úprav.
Ústřední obraz Panny Marie Pomocné je kopií pasovské předlohy. Originál byl v roce 2012 restaurován a uložen v tepelském klášteře, ve Skocích je vystavena požehnaná kopie. Podle výkladu místní historiografie se z označení „Matka Boží ve Skoku“ vyvinulo lidové zvolání „Panenko Skákavá“. Takový původ je třeba chápat jako doložený místní výklad, nikoli jako zcela jistě potvrzený etymologický fakt.
Úpadek, vysídlení a zánik obce
Poutní sláva začala slábnout po josefínských reformách. Zákaz procesí z roku 1784 omezil návštěvnost a kostel postupně chátral. V roce 1838 se v pramenech objevují vážné problémy se střechou a později byla loď uzavřena pro bohoslužby.
Novou kapitolu přineslo převedení patronátu na tepelský klášter v roce 1902. Opat Gilbert Johann Baptist Helmer nechal v letech 1903 až 1904 kostel opravit a následně vznikl také nový řeholní dům, takzvaný superiorát. Obnova však neměla dlouhého trvání. Po roce 1945 byli němečtí obyvatelé vysídleni a po komunistickém převratu byla omezena činnost církve. V dubnu 1950 byli internováni premonstráti z Teplé i skocký superior.
Do proměny krajiny zasáhla také výstavba Žlutické přehradní nádrže v 60. letech. Zatopené údolí přerušilo původní spojení se Žluticemi a Toužimí. Samotné Skoky byly postupně likvidovány; v roce 1972 zůstaly zachovány jen kostel, bývalý Schopfův hostinec, stodola a márnice. Kostel sice získal ochranu kulturní památky a v závěru 60. a na začátku 70. let se dočkal dílčích oprav, dlouhodobě však zůstal bez pravidelné péče.
Obnova zdola a návrat života
Po roce 1989 byl opuštěný kostel opakovaně vykrádán a ničen. Cenný obraz i část vybavení se podařilo zachránit uložením v tepelském klášteře. Kvůli pokračujícímu plenění byl kostel v roce 2005 zazděn, od roku 2007 se však znovu postupně otevírá návštěvníkům.
O záchranu místa se od roku 2006 stará především spolek Pod střechou ve spolupráci s Kanonií premonstrátů v Teplé, městem Žlutice, Karlovarským krajem, dobrovolníky a dalšími podporovateli. V letech 2006 až 2010 probíhaly záchranné práce, později vznikly průzkumy a dokumentace pro další obnovu. V roce 2022 začala příprava projektu střech a věží, téhož roku získaly Skoky tři nové zvony, jejichž instalace byla dokončena v roce 2024. Obnoven byl také Rohrerův kříž a kříž Nejsvětější Trojice.
Tip na pomalý výlet
Skoky stojí za návštěvu nejen kvůli kostelu. Přibližně kilometrová trasa značená červenobílou značkou KČT vede kolem pozůstatků domů, hospodářských objektů, zahrad a teras. Na hřbitově založeném roku 1749 se dochovaly náhrobky původních německých obyvatel i poválečných dosídlenců. Obnovená márnice pochází přibližně z roku 1920.
Přístup vede od severu po polní cestě z Polomu. Za sucha bývá sjízdná, po dešti však může být blátivá a nerovná. Parkovat ani tábořit není možné na okolních soukromých zemědělských pozemcích a vstup k vodárenské nádrži je zakázán. Kostel se otevírá podle aktuální dobrovolnické služby, větší skupiny je proto vhodné objednat předem. Během sezony zde navíc probíhá program Živé Skoky s poutěmi, koncerty a dalšími duchovními či kulturními setkáními. Právě díky nim nezůstává toto silné místo jen památkou zaniklé obce, ale znovu se stává živou součástí krajiny.