Cukrovarnický palác

Cukrovarnický palác je rozsáhlý kancelářský, spolkový a nájemní dům, který od let 1912–1916 vyplňuje výrazný trojúhelný prostor Senovážného náměstí. Stavbu v neobarokním pojetí navrhl Josef Zasche. Nepravidelný pětiúhelný půdorys uzavírá dva vnitřní dvory a západním cípkem s otevřeným klenutým průchodem navazuje na Jindřišskou věž. Pětipodlažní budova zaujme členitou siluetou, nárožními arkýři zakončenými barokně tvarovanými helmami a osmibokou věží. Fasádu oživují kamenné figurální plastiky, reliéfy a další výzdoba na pomezí klasicismu a kubismu. K působivým prvkům patří také balkon s balustrádou a terasa podepřená polosloupy s korintskými hlavicemi. V interiéru se dochovala řada historizujících prostor, zejména zasedací síň se štukovým kazetovým stropem, dřevěným obložením, krbem a bronzovými nástěnnými svítidly. Úpravy z let 1950–1951 daly podobu hlavnímu vestibulu, zatímco bankovní dvorana získala dnešní podobu při úpravách na počátku 90. let 20. století. Dům je cenným příkladem promyšleného začlenění rozlehlé členité stavby do městského prostoru a zachoval si také řadu původních uměleckořemeslných detailů, obkladů a podlah.