O místě
Löwitův vodní mlýn patří k nejstarším dochovaným stavbám Libně. Nejstarší zprávy o libeňském mlýnu pocházejí z přelomu 13. a 14. století, dochovaná část dnešního areálu je však až z přelomu 16. a 17. století. Za třicetileté války byl mlýn zničen a v letech 1651–1652 znovu obnoven. Po válkách o rakouské dědictví prošel další přestavbou a před rokem 1754 měl šest vodních kol. Úprav se dočkal ještě později, jako mlýn byl zrušen v 70. letech 19. století po zasypání vltavského ramene.
Areál stojí pod svahem Libeňského zámečku a jeho budovy obklopují dvůr. Obytné stavení se stodolou má půdorys písmene L, k němu přiléhá mlýnice s obytnou částí. Výrazná mlýnice má průčelí s bosovanými plochami, pilastry, profilovanými okenními rámy a štítem s polovalbou. Před vstupem do patra se nachází balkon nesený dvěma toskánskými sloupy. Vnitřní prostor mlýnice si uchoval řadu dřevěných sloupů podpírajících krov a také portálek s břevnem datovaným letopočtem 1792.